Specifický závod se jezdí na městském okruhu a jedná se o jediný podnik tohoto typu v Evropě. „Samozřejmě je to nebezpečné a jiné než někde na autodromu. Také jsme s ředitelem závodu Tomášem Ševčíkem museli před závodem projít trať a místy ji upravit, protože jinak by to byl opravdu moc velký kalup. Na rovinkách bychom jezdili sto třicet kilometrů v hodině. To by bylo až moc. Takhle jsme tam měli kolem stovky, přesto to byl docela fofr,“ usmívá se písecký pilot.

Bouška přijel do moravského městečka výborně připraven. Vyhrál sobotní kvalifikaci i obě finálové jízdy. „Až jsem se sám divil, jak mi to jede. Chodili za mnou i soupeři, že prý není normální, když je mi třiapadesát, abych je pětadvacetileté porážel. To bylo fajn,“ chválí si.

V obou jízdách mu nevyšel ideálně start. „Pokaždé začínal první Petr Ševčík, který naopak startoval výborně. Vždycky jsem ho ale po několika kolech předjel.“

Podobný začátek měla i nedělní třetí finálová rozjížďka. Jenže pak se stala málokdy vídaná věc. „Ve třetím kole mi vlétla do rukávu vosa a bodla mě zespodu do ruky, takže jsem nemohl brzdit. Musím přiznat, že jsem v helmě brečel. Ale nevzdal jsem to a cílem jsem projel třetí,“ popisuje dramatický moment. „Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo a ani jsem nikdy neslyšel, že by se to stalo někomu jinému,“ kroutí hlavou.

Bodnutí od vosy ho nakonec připravilo o celkové prvenství. Měl stejně bodů jako vítězný Vladimír Stupka, v jehož prospěch hovořilo lepší umístění v závěrečné jízdě. „Druhé místo je krásné, ale vzhledem k vývoji celého závodního víkendu to bylo na vítězství. Nebýt té vosy. Ale to nikdo neovlivní,“ posteskne si.

Hrušovanský víkend však hodnotí jako maximálně vydařený. „Tomáš Ševčík připravil opravdu luxusní závody. Šest kamionů rozváželo balíky slámy, aby byla bezpečnost jezdců co největší. Muselo to stát spoustu peněz, ale cítili jsme se jako na Grand Prix. Za všechny jezdce, a především čtyřkolkáře, bych mu chtěl poděkovat,“ vzkazuje.