Ve florbalové extralize válí Jan Natov za Tatran Střešovice. Na loňském mezinárodním turnaji Czech open však utrpěl zranění, kterého ho v jeho kariéře přibrzdilo.
Přibrzdilo ho ale skutečně? Kdepak, vše zlé je totiž k něčemu dobré. Natov florbal hrát nepřestal. Co na tom, že nemůže běhat. Florbal se dá hrát i v sedě a tak se dvaadvacetiletý extraligový florbalista zapojil do soutěže vozíčkářů! Stejně jako v extralize i v lize vozíčkářů nastupuje s číslem 88 na dresu.
Se svým týmem nechyběl ani na nedávném finálovém turnaji ligy vozíčkářů v Českých Budějovicích. Ve čtvrtfinálovém klání proti domácímu FBC United dal Jihočechům dvě ze tří branek svého týmu, porážce 0:2 na zápasy však nezabránil a Natov a spol. se s vozíčkářskou ligou loučili již ve čtvrtfinále. Naopak hráči Českých Budějovic pokračovali ve svém vítězném tažení až do finále, kde zdolali Janské Lázně 8:2 a stali se mistry.

Jak došlo k tomu, že extraligový florbalista Tatranu Střešovice usedl na vozík a hraje soutěž s handicapovanými?
Během posledního turnaje Czech open jsem se zranil a trenéra Jakoubka napadlo, že bych si mohl vyzkoušet florbal na vozíku. Domluvil mi trénink se Zdeňkem Krupičkou, který se vozíčkářskému florbalu aktivně věnuje na špičkové úrovni.

Jak se vám první trénink zalíbil?
Musím říct, že mě to hned chytlo. Každý den jsem pak jezdil do naší haly Tatranu trénovat. Tamní gumový povrch mi přidal na fyzičce, protože jezdit po něm je mnohem větší dřina, než jezdit na vozíku po parketách.

Nezůstalo ale jen u tréninků. Do florbalové ligy vozíčkářů jste se již zapojil naplno?
Dostal jsem následně důvěru i v lize vozíčkářů a za to jsem moc rád. Vyzkoušel jsem si první sezonu v této soutěži a jsem nadšený. Už se těším na další.

Jak to aktuálně vypadá s vaším zraněním?
To mé zranění trvalo do konce minulého roku a nyní jsem již v pořádku. V této sezoně jsem již za extraligový Tatran normálně nastupoval.

Říkáte, že se těšíte na další ročník ligy vozíčkářů. Hrát s handicapovanými hodláte i v příští sezoně?
Za vozíčkáře chci hrát i nadále, problém je pouze v tom, že již nestíhám jejich tréninky. Kluci však se mnou počítají a dál mě budou na turnaje brát. Trénuji tedy se svým extraligovým týmem, a pokud to půjde časově, budu hrát i ligu vozíčkářů. Tak jsme domluveni i s panem Kosinkou, předsedou našeho klubu.

Můžete si nějaké dovednosti získané při hře na vozíku přenést i do hry s nepostiženými?
Určitě jsem získal větší techniku na jednu ruku, protože hokejku vezmu do obou rukou prakticky jen při střelbě. Také jsem určitě celkově posílil ruce. Mám v nich teď větší sílu. Přínos to pro mě určitě má.

Co říkáte na výkony svých handicapovaných kolegů?
Myslím, že jejich tréninky jsou velice kvalitní a sám jsem zaznamenal u každého jednotlivce velký výkonnostní posun. Hráči se zlepšovali v průběhu celé sezony a bylo znát, že zápasy play-off proti Českým Budějovicím už byly úplně o něčem jiném než v základní části. Hráče na vozíku obdivuji za to, co dokáží.

Pravidla při florbalu zdravých a postižených hráčů jsou stejná?
Řekl bych, že v play-off ligy vozíčkářů rozhodčí na můj vkus až příliš pískali různé fauly a na to jsme ze základní části nebyli zvyklí. Sudí mohli hře ponechat volnější průběh. Ale pískali to na obě strany stejně, takže si nemůžeme stěžovat.

Co vás nyní čeká?
Začala letní příprava, takže mě opět čeká tvrdá práce. Doufám, že se mi vyhne zranění, tak abych mohl hrát obě soutěže, s A-mužstvem extraligu a taky vozíčkářskou ligu.

Jak hodnotíte letošní účinkování střešovického Tatranu v nejvyšší soutěži a co očekáváte od příští sezony?
Letos nám nevyšlo superfinále s Vítkovicemi. Chtěli jsme extraligu vyhrát, tento cíl jsme však nesplnili, takže se o to pokusíme v následující sezoně. Také bych se rád popral o reprezentační dres.

Co na vaši chuť pokračovat u týmu vozíčkářů říká trenér vašeho A-mužstva. Nezrazuje vás od vašeho záměru?
Nenamítá nic. Vlastně to byl jeho nápad a pro mě je to příjemné zpestření. Kromě trénování dětí v Tatranu tak získám další zkušenost.