Kdyby Kláře Czirkové ze Soběslavi dodnes nepískalo v hlavě, mohla by to být docela veselá historka. Taková ta pro pobavení přátel v hospodě. No komu se podaří nabourat do multikáry a skončit v bezvědomí na asfaltu? Se zlomenou klíční kostí, lopatkou a roztříštěnou lebkou? No přeci cyklistce bez helmy.

„Jela jsem ze Soběslavi do Sezimova Ústí na kole do práce. Jako obvykle. Nedaleko autobazaru v Plané mě předjížděla multikára. Zastavila u krajnice asi sto metrů přede mnou,“ vzpomíná Klára Czirková na události jara roku 2003.
Cyklistka pokračovala v jízdě. Když se ocitla zhruba ve stejné úrovni zastavené multikáry, řidič se jal vystupovat. „Pak už si vybavuji jen tu kličku u dveří,“ dodává se smíchem.

Cyklistce v bezvědomí pomáhali pracovníci autoservisu. „Vybavuji si, jak mě někdo zvedal ze země. Odnesli mě k sobě do zázemí autoservisu a zavolali sanitku. Asi jsem se jim moc nezdála,“ vypráví již s humorem Klára.

A tak se dnes čtyřicetiletá maminka čtyř dětí projela poprvé v sanitce s houkačkou. Jízdu si ale prý moc neužila. Do smíchu jí totiž zrovna nebylo. V nemocnici odhalili, že kromě poranění lebky si bouračkou obstarala také zlomeninu klíční kosti a lopatky. Krunýř se stal součástí jejího všedního života na další dva měsíce.
„Kdybych měla tenkrát aspoň helmu, lebka by zůstala ušetřena. Dodnes mám totiž jako následek zranění potíže se sluchem a píská mi v hlavě.“
Na kolo se Klára odvážila až tři měsíce po nehodě. Okolo aut dnes jezdí opravdu velkým obloukem. A jedno velké poděkování dluží pracovníkům autobazaru.

„Kolikrát jsem si po nehodě říkala, že se tam zastavím a pánovi z autobazaru poděkuji. Dnes už tam ale žádný autobazar není. Třeba si to ale přečte v novinách. Takže ještě jednou díky…“