Nedávno jsme s Lucií Piussi hrály na festivalu s pestrým hudebním programem. Pořadatelem byl místní filantrop, který organizuje akce na svém statku, protože v hudbě nachází velké potěšení.

Třešničkou na festivalovém dortu bylo vystoupení Jana Kopřivy, který se zabývá zaznamenáním zvonů všech kostelů a zvonic z okolí. Měl dlouhý výstup, ve kterém přehrával z notebooku všechny své úlovky. Byly jsme trochu nervózní, protože zvony ukrajovaly z našeho času, skluz se prodlužoval a po pár pivech jsme různé zvony od sebe vůbec neuměly rozlišit.

Eva Turnová
je hudebnice a spisovatelka

Když už jsme chtěly přednášku opustit, rozvyprávěl se pan Kopřiva o tom, jak ho jednou omylem zamkli ve věži, což ve mně vyvolalo vzpomínku na období, kdy jsem na Barrandově tlumočila pro film Kafka. Byli jsme se štábem na obhlídce půdního prostoru Obecního domu, kde probíhala vášnivá debata. Šlo o to, jestli je technicky možné, aby si Jeremy Irons, který hrál Kafku, stoupl na skleněnou secesní kupoli, aniž by se propadl dolů do Smetanovy síně. Architekt uměl anglicky, a tak mě zase tak moc nepotřeboval. Najednou slyším, jak cvakly dveře a všichni byli pryč. 

V době bez mobilních telefonů mi hrozilo vyhladovění a následná smrt. Otevřela jsem okénko kupole a vidím, že pode mnou probíhá koncert filharmonie. Začala jsem tedy mávat kabátem, ale muzikanti byli zabráni do hry, navíc mě od nich dělilo nejmíň dvacet metrů. Nasbírala jsem tedy kamínky, zabalila je do papírků a začala házet na hudebníky.

Házení mi nikdy nešlo, a tak jsem netrefila žádný cíl, který by přispěl k mému vysvobození. Když už jsem to chtěla vzdát, jeden kamínek trefil pleš dirigenta, který koncert okamžitě přerušil, podíval se nahoru a já měla vyhráno. Barrandov musel zaplatit pokutu, ale přežila jsem.

close info Zdroj: Deník zoom_in Den po našem hraní na táborském festivalu jsme s Lucií seděly v indické restauraci a já příhodu vyprávěla. Kolem nás šel nějaký pán, zastavil se a děkoval nám za koncert, který prý v něm stále rezonuje.

„On byl celý ten festival fajn,“ řekla Lucie, „jenom ten člověk s těmi zvony, to bylo trochu moc, ale aspoň si tady díky němu Eva vzpomněla na vtipnou historku. Teď mi vypadlo jeho jméno. A vy jste se na festivalu ocitl náhodou?“

„Nene, já tam pouštěl ty… zvony. Jan Kopřiva, těší mě.“

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.