Konec a začátek roku je příležitostí k bilancování a plánům na příštích 364 dní. Pro politiky to představuje neodolatelné nutkání opanovat televizní obrazovky a sdělit občanům svůj pohled na věc. Každý z nich přitom obratně nebo kostrbatě říká, jak to ti druzí dělají či myslí špatně, zatímco on a jeho strana nemají na paměti nic jiného než dobro nás všech.

V pondělí v ČT hovořil předseda Senátu Miloš Vystrčil. Když to shrnu, vyzval politiky, aby neztráceli schopnost spolu mluvit a hledat kompromisní řešení. Jinak se podle něj rozvoj naší země zastaví. A též nabídl důvody, proč můžeme být na Českou republiku hrdí: „Jsme neuvěřitelně flexibilní ve využití nových technologií. Kojenecká úmrtnost je v Česku jedna z nejnižších na světě. Náš systém turistického značení nám závidí celý svět.“ To má stačit?

Čím složitější období prožíváme, tím větší by měla být kuráž politických lídrů. Kde ale jsou kroky vedoucí k oprávněné pýše? Odvážné stavby, umělecké a sportovní podniky světové úrovně, průlomové vynálezy? Držíme se nepochopitelně při zemi, zahníváme ve svém středoevropském teplíčku a nadávání na poměry. Vrcholní představitelé by neměli žvanit o věcech zřejmých, ale nastínit, co chtějí dokázat, jaké projekty podpoří, do čeho chtějí vtáhnout veřejnost, čím společnost nadchnout. Mají po ruce dobrý materiál.

Stačí si vzpomenout na přijetí uprchlíků z Ukrajiny nebo sbírku pro nemocného Martínka. Prezidentský impulz by měl například spočívat v tom, že zaváže Petra Fialu a Andreje Babiše k dohodě o základních, tudíž neměnných bodech daňové, zdravotní a důchodové reformy.