Děti Země už poněkolikáté chtějí podlými kličkami zabránit přesunu brněnského nádraží. Bojují proti tomu už více než deset let. Nemají žádný rozumný důvod, jen je v nich jakási zapšklost a zatvrzelost. Teď se odvolali proti kácení stromů na dvou místech v moravské metropoli. Prý by to mohlo ohrozit vzácné druhy živočichů. Laskavý čtenář už chápe: Samozřejmě nikdo neví, zda tam nějaké vzácné druhy živočichů (tedy krom Brňáků, podotkl by nadutý Pražák), žijí.

Teď se tedy bude několik měsíců zkoumat. Přírodovědci i Děti Země budou dřepět v mlází, jestli nenatrefí třeba na vyhynulého vakovlka nebo gorilu horskou. O stromy běží až v druhé řadě, většinou jsou to nálety. Ale možná dojde i na ně. Ekoteroristům, jak je správně nazýval Miloš Zeman, neběží o ochranu přírody, nýbrž o to, aby škodili ostatním.

Na tom celém by nebylo nic zvláštního, škůdci zemští byli a budou. Zvláštní jsou zákony, které jim to umožňují. Budou se odvolávat a odvolávat, až staré nádraží padne nebo bude vyhlášeno památkovou rezervací. A mají vyhráno. To, že se kvůli nim a jim podobným stávají Čechy, Morava a Slezsko ošklivým skanzenem, je netrápí, vyhovuje jim to.

A protože jsou přesvědčeni o tom, že jejich zelená pravda je všeobjímající, druzí lidé je nezajímají. I to je z jejich hlediska pochopitelné. Nepochopitelné naopak je, že zájem většiny nezajímá poslance, kteří nedokážou nesmyslné zákony po léta změnit.

Svrchu uvedený ostrý odsudek zelených kazisvětů neznamená, že by ochrana přírody měla být zanedbána. Naopak, kdyby se nepoflakovali po brněnských advokátech, ale odjeli bránit deštné pralesy, smekl bych před nimi hluboko. Divočina ve světě je kriticky ohrožena, mnohým skutečným ne smyšleným druhům hrozí vyhynutí. Někteří vědci říkají, že velké vymírání už začalo. Každý rozumný čin, který mu zabrání, je hoden úcty.

Když odsoudíme fanatiky, kteří se přilepují k vozovce či uměleckým dílům a chtějí zakládat lidové výbory, neznamená to, že zpochybňujeme hrozby plynoucí z klimatické změny. Státy se musí spojit, aby jim zabránily. Ale pouze tak, řečeno se Švejkem, aby proti osudu lidstva nebyl osud člověka hadr.