Jednoho dne jako by celý ztvrdnul. Jako by najednou byl celý z betonu. Dobře si pamatovala pocit, kdy se to stalo. Když mi dal ránu, napsala si do to-do listu úplně na okraj. Nejhorší na tom celém byl důvod, proč o tom nemohla mluvit. Důvod tak důvěrně známý mnoha ženám. Nemluvila o tom proto, že by se bála. Ani proto, že by s tím měla tak velký problém, to už dávno ne. Nechtěla mu ublížit. Ani jemu, ani jejich dětem. Nechtěla, aby někdo věděl, že on. Aby to věděly ony.

Irena Obermannová
je spisovatelka

Navíc jako by si pořád nebyla jistá, že je to celé pravda, že se to skutečně stalo, třeba to bylo nějaké nedorozumění. Třeba si to vymyslela, jak jí jednou řekl. Naštvala ho. Když nepřišel na noc domů, zeptala se třeba, kde byl. Vrazil jí jednu takovým způsobem, až měla monokl. Naštvala ho. Byla v šoku. Namlouvala si, že za to nemohl. Dostal záchvat. Udělalo se mu špatně. Nebyl to on. Připadalo jí tak nemožné o tom mluvit, že si raději týden monokl pečlivě mejkapovala. Svěřila se jen jednomu kamarádovi. Jako by vyprávěla vtip. Podíval se na ni jako na nebezpečného šílence. „Nesmí tě mlátit, to nevíš?“ zamračil se. „Musíš o tom mluvit!“

„On to tak nemyslel.“

Když se to stalo zas, pokusila se tedy o dialog. Ale dělal, jakoby nic… Dáš si vajíčka? Inu dala. Ignoroval ji. Neslyšel. „Chceš smažený, nebo na hniličku?“ „Proč jsi mě včera zbil?“ „Vyprovokovala jsi mě,“ konečně odpověděl. Takže to byla její vina. Mohla si za to sama.

On přece nebyl zlý člověk. Nebyl agresor. Netušil, že dělá nebo říká něco špatného. Maminka mu to neřekla. Ve škole mu to neřekli. V celé společnosti neexistoval jednoznačný odsudek násilí na ženách. Všichni se shodovali, že se nemají mlátit ani znásilňovat. Ale už se nedefinovalo, co přesně to znamená. Co všechno je násilí. Školní osnovy nezahrnovaly, že muž nesmí své fyzické síly využívat k ovládnutí, nadvládě, k násilí.

close info Zdroj: Deník zoom_in Byla tu ale i kategorie mužů, kterým se nic takového nikdy nestalo. Měli v pořádku hodnoty. Měli krásné dětství. Měli milující matky. Většina z nich byla dobře situovaná a žili v úplné rodině. Když slyšeli o násilí na ženách ve svém okolí, či dokonce mezi svými přáteli, byli překvapení. I jim je to téma extrémně nepříjemné. 

Ale přiznejme si, že naše společnost je plná násilí na ženách. Toho takzvaně malého. Toho, co se údajně zveličuje. Násilí je ale jen jedno a nemusí se z něj vždy umřít. Boris Ingr, manžel a vrah spisovatelky Simony Monyové, se k vraždě nikdy nepřiznal. Tvrdil, že obětí byl on. Brzy ho pustí z vězení.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.