Fakt, že začal padesátý sedmý filmový festival v Karlových Varech, se nedá přehlédnout ani kdyby člověk chtěl. Většina média píše převážně o něm a to způsobem, jako by se jednalo o festival světového významu a jako by české celebrity, nebo spíš ti, kdo jsou za ně považováni, byly věhlasné po celé planetě a možná ještě dál. Možná někde tady začíná umanutý český pocit, že jsme pupkem světa a že čeština je světovým jazykem a proto by jím měl mluvit každý cizinec, který se tu opováží žít.

Irena Obermannová
je spisovatelka

Na filmový festival v Karlových Varech jsem jezdila už jako studentka, spávali jsme tehdy na ubytovně, ale vůbec nám to nevadilo, protože jsme ani trochu neměli pocit, že bychom byli něco míň než oficiální hosté. Dostali jsme se, kam jsme chtěli, a skoro to vypadalo, že náš zájem o film je vítaný a podporovaný a nějak už si ani nepamatuju, co kdo měl tehdy na sobě a zda vůbec někdo ukázal bradavku či kalhotky, protože socialistické noviny neřešily kapitalistické pozlátko a holt psaly spíš o filmech.

Aby bylo jasno, nevolám po starých časech, dlužno říct, že většinu repertoáru tehdy tvořily převážně sovětské filmy, ale v osmdesátých letech, když jsem tam jezdila, už se občas děly i velké věci a také na festivalu se konaly různé poněkud pokoutné projekce. Volám spíše po tom, aby média i česká smetánka rozlišovala podstatné od nepodstatného, aby se hovadiny regionálního významu nezaměňovaly za světoborné události. Náš filmový festival je milá, leč provinční a z hlediska Evropy či světa zcela bezvýznamná událost a bylo by fajn, kdyby se napříště psalo více třeba o filmovém festivalu v Cannes, o kterém česká média přinášejí pár zpráv. Většinou jen shrnou výsledek, kdo získal jakou cenu. A já bych při tom tak ráda věděla, kdo ukázal v Cannes bradavku!

close info Zdroj: Deník zoom_in Přiznejme si, že naše neutuchající nadšení z českého filmového festiválku není vlastnenecké, ale spíše poněkud nemocné. Byla jsem ve Varech mnohokrát a mnohokát jsem měla silný zážitek se zhlédnutí nějakého premiérového filmu v krásně promíchané společnosti modelek, herců, sponzorů, režisérů a baťůžkářů, tohle bylo a nepochybně stále je moc krásné. Ale také jsem tam vždy jakožto aktivní tvůrce scénářů zažívala poněkud zvláštní pocit nepatřičnosti a dobře vím, že nejsem jediná. Vždy jsem opakovaně narážela na nemožnost se někam dostat, na to, že nemám správnou akreditaci, že tohle není pro mě a že zkrátka nejsem dostatečně dobrá ani důležitá. Nemyslím si, že bych byla v tomhle směru nějak zvlášť háklivá a nepotřebuji žádné výhody. Jen bych ráda tiše podotkla, že film jsem studovala, pro audiovizi mnoho let tvořím a s lítostí si uvědomuju, že si ve Varech připadám mnohem méně vítaná, než když jsem tam jezdívala jako studentka. Nejsem ani zdaleka jediný tvůrce, kdo má podobný pocit.

Karlovarský festival se změnil v soupeření o věhlasnost, důležitost, o to, kdo má jaké pozvánky, jaké akreditace, kdo může tam, kdo může sem, kdo má jaké šaty a kdo první, víc a nejvíc tasí bradavky. Chápu, že podobný cirkus je v dnešní době koloritem každé větší události, neodsuzuji ho, jen se znovu tážu – opravdu je Filmový festival v Karlových Varech tak světobornou záležitostí? Opravdu je nutné, aby se stal úchylným soubojem významnosti převážně bezvýznamných lidí? Není to trochu škoda?

Proč jsou ve Varech uctívány modelky a nejrůznější hvězdičky či podprodukční podprodukčních z nejrůznějších televizí víc než lidé, kteří film či televizi a kulturu vůbec tvoří? Nejspíš proto, že mají silnější lokty. Že jsou dravější. Že mají více lajků a že na sociálních sítí propláchnou více svých dětí. O filmu toho ale vědí pramálo, zato však nutně musí být cool a tedy ve Varech.

Co k tomu říct? Snad jen to, že si myslím, že brzy bude cool ve Varech nebýt. Třeba tam pak zase začnou jezdit filmoví tvůrci. Já osobně jsem se letos v době festivalu hluboce zakopala na venkově a toužebně čekám, až zase vypuknou „ozvěny Varů“ a já s pěti dalšími diváky zhlédnu nějaké pěkné filmy. Na určité věci už totiž nemám náladu.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.