„Byl jsem laik, laik, pokud lásky se týká, věčný laik, laik, který hlouposti říká,“ zpíval Karel Gott v právem zapomenuté písničce. Píseň je to blbá, o tom žádná, to by jistě Mistrovi potvrdili odborníci na slovo vzatí, Elton John i Bernie Taupin. Jeden za melodickou, druhý za textovou stránku.

Ale proti gustu žádný dišputát, ať si každý zpívá, hraje i poslouchá, co mu libo. Sám jsem song vykopal z archivu milosrdného zapomnění z jiného důvodu.

Pavel Brycz
je spisovatel

Učím totiž český jazyk na gymnáziu. Připravuji dysgeneraci matrixu závislou na iphonech a sociálních sítích na nástrahy mateřštiny, která jim velmi často připadá jako nářečí polynéských domorodců. Snažím se je převést bezpečně přes propast porozumění textu u maturity v jazyce jejich matek, většinou i otců, babiček a dědečků, obávaným iniciačním to rituálem, který se nazývá zkouškou dospělosti, i když u toho nikdo nepadá z liány na hlavu. Vlastně stejně jako pověstný panenkovský dloubák, který by zvládl každý, vždyť fotbalu rozumí u nás téměř 10 milionů kibiců, i do zkoušek dospělosti v češtině zasvěceně mluví miliony odborníků.

A tak si dovolím uvést jeden příklad z praxe. Je český a téměř čechovovský.

Nedávno zírám na milými studenty vypracovaný úkol. Šlo o běžnou úlohu z takzvaného didaktického testu. Čtení s porozuměním, nic jiného v těch úlohách není.

V textu, který je příliš rozsáhlý na kratičký fejeton, proto ho neuvádím, měli studenti odhalit čtyři chybně napsaná slova a uvést je správně, včetně daného tvaru v kontextu věty.

Podotýkám, že čeština je pro všechny řešitele rodný jazyk, nešlo o večerní školu pro integraci přistěhovalců, kterou by navštěvoval nějaký slavný Hyman Kaplan.

Populárně-naučný text pojednával o slavném vědci, jenž umí složité teoretické věci vysvětlit tak jednoduše, že jim porozumí i laik.

A, světe, div se!

Dočkal jsem se. Jak trefně prohlašoval doktor Štrosmajer ve slavném seriálu: „Řekl jsem si zdvořile o přesdržku, a taky jsem ji dostal.“

Lajk.

Ouha! Budoucí absolventi zkoušky z dospělosti slovo pro amatéra, neodborníka, nadšence v daném kontextu s přehledem opravili na lajk.

Učinil jsem tedy Gottův experiment.

Písničku z dávnověku, k níž nemohli mít žádná vysvětlení, dokonce ani na Wikipedii v mobilu, jsem jim zadal. Měli prostě vysvětlit její význam. Žádná věda.

Opět čtení s porozuměním.

Napnutý jako kšandy jsem očekával výsledek.

close info Zdroj: Deník zoom_in Měl jsem se jako profesor Higgins s někým vsadit. Ale sázel bych ve prospěch svých svěřenců, nebo proti nim?

A přijala by kolegyně angličtinářka hazardní sázku, když je americká mormonka z Utahu a sázení je hřích?!

Nakonec jsem se nevsadil.

„Zpěvák si vykoledoval hustou oblibu u followerů. Dostal nekonečný lajky. Takzvanej věčnej lajk!“

Taky dobře.

Od rána nemůžu melodii dostat z hlavy: „Jsem lajk, lajk…“

Gott mit uns.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.