Fialovu vládu čeká nejdůležitější hlasování jejího volebního období. Příští úterý se poslanci sejdou, aby začali projednávat úsporný balík i změnu parametrů důchodového systému.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nabízí další krůček k udržení průběžného penzijního spoření, a to cestou jiného výpočtu valorizačního mechanismu. V této souvislosti zůstávají neprávem stranou pozornosti i jiné připravované úpravy. Třeba zavedení dlouhodobého investičního produktu pro odvážnější střadatele a naopak zrušení státního příspěvku na penzijní spoření pro důchodce.

Vláda bohužel ustoupila ze zásadní úlevy, kterou mělo být snížení sazby důchodového pojistného o 6,5 procenta pro seniory, kteří pracují nebo podnikají. Titulní stránky novin tak bude plnit především soubor opatření, jež mají během dvou let uspořit 150 miliard korun. Z toho dvě třetiny půjdou na vrub výdajů a třetinu zajistí vyšší příjmy. Kabinet má k dispozici čerstvá data za červen, která říkají, že schodek z květnových 271 miliard klesl na 215. Vzhledem k tomu, že schválený celoroční deficit je 295 miliard, není to důvod k radostnému výskání. Ministr financí Zbyněk Stanjura proto opatrně říká, že „vláda v průběhu července rozhodne, zda bude nutné provést ve druhém pololetí úspory s cílem co nejméně se odchýlit od plánované výše schodku“.

Pakliže by jí vyšlo, že ani daň z mimořádných zisků a dividenda z ČEZ nezalepí rozpočtovou Macochu, musela by tnout do živého všechna ministerstva. Kdyby se totiž šéf státní kasy sekl o několik desítek miliard, bylo by to na demisi. Nejeden ekonom totiž zdůrazňuje, že to bylo od samého počátku špatně spočítáno. Z výdajů vypadla částka na mimořádnou valorizaci penzí, prostředky do Státního fondu dopravní infrastruktury a příjmy z windfall tax byly naopak nadhodnocené.

Není divu, že šéf rozpočtového výboru Josef Bernard z vládního STAN vyjádřil mírně řečeno skepsi ohledně práce úředníků Stanjurova resortu. Místopředseda Rakušanova hnutí Jan Farský byl ještě drsnější: „Ta spirála je hrozivá. A když slyším o balíčku dvě a tři, přestávám věřit, že to má ministerstvo financí promyšlené a ví, co se děje.“

V tom je problém celé vládní ozdravné kúry. Spoléhá se v ní hlavně na škrty v národních dotacích, které mají příští rok ušetřit 46 miliard korun. Jenomže nikdo neví, jak se to udělá. Ani nový lidovecký ministr zemědělství Marek Výborný nechtěl prozradit, komu odebere deset miliard. Pravděpodobně to netuší. Podobné je to s čarováním kolem daně z přidané hodnoty. Celkově na ní kabinet dokonce prodělá, takže málokdo chápe, proč zdraží některé léky, teplo a vodné, ale také kojenecké vody nebo vstupenky na kulturní akce. A už nikdo nerozumí ekvilibristice, jež zavádí tři sazby u tiskovin: nulu na knihy, dvanáct procent na všechny časopisy a dvacet jedna na noviny.

A tak nejodvážnějším vládním počinem jsou staré dobré daně, které se zvyšují nejsnáze. O dva procentní body víc budou odvádět firmy, zaměstnanci si připlatí povinně na nemocenské pojištění a živnostníci na důchod, všichni dvojnásobek za svoji nemovitost.

I kdyby se Fialově týmu povedlo všechna balíčková očekávání naplnit, strukturální schodek pořád zůstane vysoce nad sto miliardami. Opravdu není čemu tleskat.