Španělské fotbalistky vyhrály mistrovství světa. Ženská kopaná je čím dál populárnější, čili je to prvořadá událost. Jenže v celém světě ji zastínil jeden polibek. Prezident španělské fotbalové federace Louis Rubiales jej vtiskl jedné z hráček, Jenni Hermosové. To vzbudilo všeobecné pohoršení. Sama šampionka nejprve funkcionáře obhajovala, pod vlivem té bandurské poněkud změnila tón a prohlásila, že jí to bylo nepříjemné, i když pořád měla pro muže pochopení.

Zhruba před rokem vypukl podobný skandál kolem mladé české tenistky. Sára Bejlek se nečekaně probojovala z kvalifikace US Open. Nadšený otec a trenér ji objímali a poplácali po zadku. Americká média se nad chováním obou mužů horšila: K šestnáctileté dívce není možné se takhle chovat! Jí to ovšem připadalo normální.

Většinový český pohled (tou většinou jsem si jist) vidí v takovém odsuzování spontánního, radostného chování pokrytectví. U všech všudy, tolik povyku pro jednu pusu! Za chvíli se jeden druhého nebudeme moci dotknout! A co otcové a dcery a matky a synové? Inu, jaký div, že už některé psycholožky považují pusy mezi rodiči a dětmi za nevhodné. Prý mohou potomky sexuálně dráždit.

Přitom se přece už teď nejen hvězdičky, ale i hvězdy producírují po světě polosvlečené, neboť jen tak zaujmou sociální sítě a bulvární servery. Slavných lidí je totiž čím dál víc, takže svým talentem už nikoho neoslní. Nebo onen průvod Prague Pride. Kolik v něm bylo náznaků a víc než náznaků obscénnosti. A nejenže není zatracován, nýbrž se k němu hlásí i přední politici.

Sexuální násilí, nátlak nebo přímo znásilňování jsou vážné věci. Policejní prezident Martin Vondrášek prohlásil, že mnohá, velmi mnohá jsou „oběťmi“ vymyšlena. Spustil se takový pokřik, že se musel záhy omluvit. Tentokrát byl pokřik namístě. I když Vondrášek jistě mluvil z letité policejní zkušenosti, není úplně vhodné to zdůrazňovat v Česku.

V zemi, kde se znásilnění (ženy i muži) bojí o příšerném zážitku mluvit. A kde násilníci odcházejí s podmíněným nebo nízkým trestem, neboť jinak „žijí řádným životem“. I když na druhou stranu: Proč by policajt nemohl říct, co si myslí?

Jak řečeno: sexuální nátlak a jakákoli formy zneužívání síly či společenské převahy při něm si zaslouží nejtvrdší odsudek. A je pravda, že hranice mezi flirtem, sváděním, provokováním a nátlakem je gumová.

Hysterická reakce na radostný polibek je však přesto nesmyslná. To přece vidí každý, kdo má oči. Jenže ti pohoršení mu namítnou: A víte vy, kde začíná znásilnění?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Kdyby Jeni Hermosová vrazila Rubialesovi výchovnou facku, bylo by nad slunce jasné, že ji ta pusa otravuje, a ještě by si oba užili více slávy. Byla a je to jejich věc. Víc pozornosti si zaslouží výkony na hřišti.