Slovenské předčasné volby 2023 upřely pozornost české veřejnosti zcela mimořádně na Slovensko. Není mým cílem popisovat průběh a výsledky voleb, spíše se chci zaměřit na některé obecnější momenty.

Předně je nutné zmínit, že se v mnoha českých komentářích a reakcích poměrně hezky ukazuje, jak dlouhodobě česká společnost Slovensku a Slovákům příliš nerozumí, navazuje se tak trochu smutně na realitu celého dvacátého století, byť jsme strávili mnoho desetiletí ve společném státě. Vstupovali jsme do společného státu v roce 1918 v situaci, kdy byl vývoj české i slovenské společnosti diametrálně rozdílný.

Rozdílný vývoj

Michal Stehlík 
je historikem soudobých dějin, působí na FF UK a v Národním muzeu

Vycházel z rozdílného vývoje v rakouské a uherské části monarchie a ani vývoj vztahu ve společném státě příliš obě společenství nepřiblížil. Češi vstupovali mentálně do společného státu jako do moderní státnosti české, byť se nazývala československou. Slováci se vymanili z brutální maďarizace a přinejmenším v prvním desetiletí republiky hledali cestu k národní svébytnosti. Čechy také zajímal po dlouhých dvacet let více vztah s Němci, zatímco slovenská otázka byla kdesi na okraji. Ani poválečný vývoj po roce 1945 situaci nezlepšil.

Rok 1989 a 1990 pak přinesl pro českou společnost další překvapení, to když se pro Slováky stalo opět tématem to, jakou formu bude mít tedy soužití v demokracii. Ne- umělou metaforou by se dalo říci, že Češi nechápali, co ti Slováci vlastně chtějí, a Slováci zase nechápali, jak to Češi nemohou chápat… Vše velmi brzy akcelerovalo po volbách 1992 rychlým rozdělením státu a samostatnou cestou pro obě republiky po roce 1993.

Zdálo se, že slovenská společnost má nakročeno ke standardnímu fungování, kdy šlo však spíše o přání nežli realitu. Velmi brzy poté se totiž po několika krizích dostal k moci další technolog moci Robert Fico, který začal systematicky obsazovat stát, včetně kritického momentu bezpečnostních struktur. V roce 2018 se zdálo, že Ficova éra končí. Slováci kriticky a ostře zareagovali na vraždu novináře Kuciaka a jeho přítelkyně, Fico skončil a v následných volbách se stal premiérem Igor Matovič. Vláda tohoto populisty však průběžně kolabovala a nakonec skončila krachem a předčasnými volbami. Návrat Roberta Fica ve volbách 2023 je tak pro mnohé možná překvapením, do značné míry ovšem jde (bohužel) o logické důsledky stavu slovenské společnosti.

close info Zdroj: Deník zoom_in Slováci od této chvíle slaví jako vznik státu 1. leden, zatímco Češi, i když mají 1. leden také jako svátek vzniku České republiky, zůstávají hlavně u 28. října jako u skutečně vnímaného svátku vzniku státu. Projevuje se zde skutečnost, že Československo vnímáme jako reálný počátek naší moderní státnosti. Slovensko si prošlo obdobím Vladimíra Mečiara, který populisticky vsadil na nacionální rétoriku, spojenou navíc s despotickými ambicemi. To se projevilo třeba ve skepsi západních struktur, které přijaly Polsko, Maďarsko a nás do NATO v roce 1999, zatímco Slováci museli čekat až na pád Me- čiara a vstup v roce 2004.

Neporozumění trvá

V ní se dlouhodobě projevují významné rozdíly oproti společnosti české. Především ve vnímání východu a Ruska samotného, kdy jsou Slováci v rámci celé EU nejrusofilnějším národem. Fico tak využívá společenské reality. Skepse výrazné části Slováků vůči západnímu liberalismu, pocitu národní výjimečnosti (a tím i izolovanosti) a k tomu i vzývání silného vůdce. To vše navíc při skepsi vůči krachu Matovičovy populistické a chaotické vlády. Je třeba si přiznat, že Slovensko je jiné. A také, že mu česká společnost i přes tradici společného státu stále nerozumí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.