Čtenář si právem položí otázku, proč se ještě věnujeme straně, která se přejmenovala nepřejmenovala na SOCDEM. Poněkud také změnila logo. Jako když mění název banka, která je v potížích. Reklamy pak hlásají: Vaše Penězka je teď Penízek a nabízí ještě lepší služby. Nový název má připomínat zašlou slávu a zároveň zastřít současnou mizérii. A v té jsou sociální demokraté, ať si říkají tak, či tak, po krk. Ano, viděli jsme filmy, kdy se z takové pozice v bahně někdo vyškrábal, jenže to byly filmy. V politickém životě se však dějí neuvěřitelné kopance, návraty po letech, kterým předcházel střemhlavý pád.

O sociální demokracii má smysl mluvit ze dvou důvodů. Levicová strana, která nepříliš populisticky a dosti chytře zastupuje zájmy chudších zaměstnanců, důchodců a znevýhodněných lidí, je potřebná. Odbory u nás nejsou skutečnou silou, vážně je neberou ani jejich předáci a vláda si z nich dělá šprťouchlata. ANO dokáže zájmy těch, kdo neměli v životě štěstí, uhodnout dobře. Je to však kalkul. Jsou to hlasy, které jde získat laciněji než hlasy těch sytých. A u Okamury to není kalkul, ale obchod, který mu přináší zisk.

Za Sobotky a Hamáčka tehdy ještě Česká strana sociálně demokratická zklamala. Utopila se ve frázích a marných gestech. Její komunikace byla na předpotopní úrovni a rázný Andrej Babiš neměl trable s tím, aby jí odsál voliče a zahnal ji mimo sněmovnu. Snaha vstát z mrtvých, zvlášť když jí kmotrují hrobaři jako Zdeněk Škromach či Lubomír Zaorálek, se jeví krajně nesnadnou. Ale bylo by to dobře.

A druhý důvod zájmu? Kdyby se SOCDEM dostala nad pět procent, stala by se tím, čemu se dnes říká „gamechanger“, dřív hezky česky jazýček na vahách. Lidovci o tom vědí své. Pokud do voleb zůstanou síly ANO a vládních stran vyrovnané a SPD bude dále nekoalovatelná, rozhodovali by sociální demokraté o tom, kdo sestaví vládu. Jejich reálná moc by mohutně převyšovala volební výsledek. I o tom vědí lidovci své.

Vidina křesel ve vládě a stovek zateplených míst pro spolustraníky za nový název a logo jistě stojí.