V mém životě na tomto světě, který je plný krás, ale i nástrah, mi v boji s úzkostmi dosud pomáhalo několik neotřesitelných konstant. To, že kdykoli zavolám svým rodičům, vezmou mi to a vyslechnou mě. Že kdykoli pustím rádio, bude z něj hrát hudba, a dokonce i v noci na mě někdo bude mluvit. A to, že když mě něco bude bolet, můžu jít na pohotovost, kde má někdo službu a pomůže mi. Ta poslední konstanta vzala nedávno zasvé.

Tereza Semotamová
je spisovatelkou a překladatelkou

Odjeli jsme se synem na prázdniny k babičce do desátého největšího českého města. Dítě onemocnělo, takže místo ježdění na kole a koupání byly naším programem horečky, kašel, průjem. Když teplota ani čtvrtý den neklesala, rozhodly jsme se po proplakané noci jít na pohotovost do nemocnice, která, jak možná víte z médií, nemá v tomto městě zrovna nejlepší pověst.

Jenže tam na nás v dětském pavilonu čekala jen cedule informující o tom, že „na dnešní den pardubický krajský úřad nezajistil fungování lékařské pohotovosti“. Následoval výčet situací, kdy je možné zazvonit, ovšem šlo o situace, kdy se zpravidla volá záchranka, protože dítě je v ohrožení života. Protože syn nebyl dostatečně modrý na to, aby byl ošetřen, odešli jsme domů dál ho prolévat sirupy na srážení horečky a modlit se.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Problém je v tom, že na pohotovosti slouží praktičtí lékaři, jenže ti mají dost práce se svými ordinacemi. A náměstkyně hejtmana Pardubického kraje Michaela Matoušková zatím nenašla cestu, jak situaci vyřešit. Má prostě jiné priority. Jak jsem se později dozvěděla z internetu, dostupnost pohotovostní služby je proměnlivá a netýká se pouze kraje, kde jsme trávili prázdniny.

Rozumím časové omezenosti této služby, ale zrušit ji úplně? Pak se tedy záchranná služba nemůže divit, že si ji volají ti, kteří nejsou v ohrožení života.

V Česku je kritický nedostatek zdravotníků. Jenže přestože se o tomto problému léta mluví, nic se s ním nedělá a nemocní jsme dál. Jedna z konstant mého života zmizela, stát, ve kterém žijeme, mi opět ukázal, že takzvaný systém je prostě jen směšné divadýlko.

Nezbývá tedy už než dát se na modlení. Pokud ještě zbylo něco, čemu věříte.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.