Nevím, kdo časopis vydává, ale občas na internetu zahlédnu jeho titulní stranu. Je na ní obvykle nějaká rozesmátá mladá žena. „Moje chvilka POHODY!“ hlásá titulek v jásavých barvách. Vedle názvu je okénko se soutěží, v aktuálním čísle můžete vyhrát až 50 000 korun nebo kávovar.

Pak vaše oči sjedou na titulky, které mají čtenářce přinést kýženou pohodu:

„Horko zabilo mého muže.“

„Zhroutil se mi svět – syn se oběsil.“

„Dcera je vdovou, nemohu jí pomoci.“

A pod tím třeba pejsek s popiskem „Náš miláček je opravdu velký lotr, ale tohleto opravdu přehnal.“

Zprvu jsem se domníval, že jde o nějakou černou recesi. Že někdo vzal pohodový ženský časopis a přidělal do něj hrozivé titulky. Ale pak jsem uviděl časopis v reálu, a v jiném čísle opět:

Jakub Horák
je spisovatel

„Soused mě znásilnil, bojím se chvíle, kdy ho potkám.“

„Sestra mi sprostě ukradla manžela.“

„Po útoku jsem potratila, chtěla jsem hned umřít.“

A celé to rámují selfpromo titulky jako „Strhující příběhy plné emocí“ nebo „Konečně časopis, co vás chytne za srdce.“

Nevím, jak vy, ale já mám z podobných příběhů spíš hrůzu, než že bych si o nich chtěl ve volném čase číst. Jak se taková věc může prodávat? Mám teorii, že to snad funguje jako pohádky. Děti se tetelí strachy pod teplou peřinou, když poslouchají, jak po lese chodí vlk a snědl Karkulku. Jak je pak doma dobře! A doufám přitom, že čtenářky dobře vědí, že si tyhle příběhy za pár kaček vymýšlí nějaká redaktorka!

Druhá možnost je podstatně horší. „Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí,“ zformuloval to jeden z mých kamarádů na sociální síti, kde byla titulní strana tohoto pohodového magazínu vystavena. Každopádně ta kombinace – titulků o tom, jak se někomu oběsil syn, a názvu plného pohody – mě fascinuje stále.

Jak málo ještě víme o lidských duších! Možná pak náš život nevypadá tak špatně, když jiné ženě sestra přebrala manžela.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.