Zločinci radujte se! Čtenáři plačte… Již se v tisku nedočteme ty nejdůležitější informace.
Co to bude za články, když se v nich dočteme, že „někdo“ spáchal zločin? Bude totiž jen málo osob, které by poskytly potřebný souhlas pro zveřejnění svých jmen. Po světě neběhá moc pachatelů trestných činů, kteří by byli ochotni prozradit svou identitu. Nejsem horlivou konzumentkou bulvárních zpráv, právě naopak. Ale není upozorňování na nekalosti ve společnosti jedním z nejdůležitějších úkolů médií?
Právě ve vyšetřování nachází investigativní žurnalistika svůj základ. Proto bych i nadále ponechala rozhodnutí, zda zveřejnit jména aktérů nebo pořízené odposlechy, na samotných žurnalistech. Seriózní novinář sám uváží, jak s danou informací naložit. Jiná situace nastává v bulvárních plátcích, avšak ty nejsou pro občany důvěryhodným zdrojem zpráv. Politici se dušují, že média budou moci zveřejnit jména zúčastněných, pokud to bude ve veřejném zájmu. Ale kdo o tom bude rozhodovat?
V omezení svobody médií vidím náznaky cenzury. A v demokracii nemá cenzura místo – předběžná ani následná!

Klára Prchlíková