Titulek jsem si vypůjčila z diskusního příspěvku stínového premiéra hnutí ANO Karla Havlíčka během třetího čtení zákona o státním rozpočtu. Je totiž pravdivý, ačkoliv se rozhodně netýká jen současné vlády. Nebo si snad bývalý ministr dopravy a průmyslu myslí, že za covidu, kdy šéfové resortu zdravotnictví padali jako figurky v amatérské šachové partii, lidé své reprezentaci věřili? Že si děti zasloužily mnohaměsíční uzávěru škol s nedozírnými následky na celý populační ročník? Je toho názoru, že Miloš Zeman a jeho panoši vzbuzovali respekt k instituci prezidentství?

Pravdu má ovšem v tom, že když se vládnoucí garnitura změnila, důvěryhodnost státu to nezvýšilo. Naopak. Neschopnost Fialova kabinetu účinně se poprat s cenami energií a společně s centrální bankou zkrotit inflaci dovedla občany do dlouhotrvající deprese. Některé pak k pondělním protestům a stávkám.

Za této situace pětikoalice schválila rozpočet na příští rok se schodkem 252 miliard korun. Tedy vlastně se stejným, k jakému chtěla dojíti Babišova vláda, byť zcela jinou cestou. Lidé neslyší na velké řeči o snižování státního dluhu a zdravých veřejných financích jako podmínce růstu. Přejí si lepší platy, zdravotnictví, školství, podmínky k podnikání hned. Schválený sumář příjmů, výdajů a deficitu jim nic z toho nezaručuje. Pouhé snížení absolutního dluhu totiž neznamená, že vláda našla východisko z krize a stagnace ekonomiky.