Prezident Petr Pavel se ujal funkce v březnu a od té doby se chová jako vzorová hlava státu. Neuhýbá od dikce či ducha ústavy ani o milimetr, důstojně reprezentuje Česko v zahraničí a nastoluje zajímavá témata k přemýšlení, třeba naposledy ke klimatické změně a ochraně životního prostředí.

Dokonce i jeho dva neúspěšní kandidáti na ústavní soudce, z nichž jeden rezignoval a druhý neprošel Senátem, rozpoutali potřebnou debatu o tom, kdo by měl v tomto tělese zasedat a co je nejdůležitější kvalifikací pro strážce dodržování principů demokratického právního státu.

Pavel, politický opak Miloše Zemana, se těší největší důvěře obyvatelstva (58 procent). Zato premiér Petr Fiala (ODS) nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) jsou na tom bídně, ačkoli zastávají velmi obdobné postoje jako prezident. V zahraniční politice stoprocentně, v té domácí jsou jen víc důrazní. Přesto jim podle čerstvého průzkumu CVVM shodně nedůvěřuje 77 procent lidí.

Andrej Babiš, který kritizuje naprosto všechno, s čím pětikoalice přichází, šermuje výrazy jako lháři, organizovaný zločin či národní tragédie, se umístil v důvěryhodnosti hned za Petrem Pavlem. Tomio Okamura je třetí.

A teď babo raď. Občané pravděpodobně chtějí na Pražském hradě člověka, který typově odpovídá Petru Pavlovi, tedy osobnost, za niž se nikdo nemusí stydět, dobře mluvící i vypadající. Vlastně ani nevyžadují, aby tam seděl nějaký filozof, razantní lídr nebo myšlenkový provokatér. Vyhovuje jim střídmý a zákonů dbalý státník.

U stranických předsedů a ministrů či opozičních politiků ovšem vyžadují pravý opak. Rozvážný akademik Petr Fiala, který poukazuje na fakta, aniž by přitom pozurážel půlku planety, jim leze na nervy. Posměšně ho nazývají Mlčochem vysílajícím signály. Rozjíždějí na sociálních sítích tsunami nenávisti, přičemž argumenty, čísla a slušnost je nezajímají.

Přitom kupříkladu interpelace ve Fialově podání jsou balzámem na duši politického komentátora: chytré, věcné, dokonce vtipné. Kdo z internetových eskamotérů ale sleduje sněmovnu ve čtvrtek odpoledne, že?

Otázka je, co z toho by si vládnoucí sestava měla vzít k srdci. Premiér věří, že na konci dne neboli u uren v říjnu 2025 součet vyjde v její prospěch. Pokud se pět lídrů opět dohodne na spolupráci, může mu to vyjít.

Babiš se totiž bude muset záhy rozhodnout, na jakou notu bude hrát. Určitě by rád koaloval s částí ODS reprezentovanou Martinem Kubou, Janem Zahradilem nebo Martinem Červíčkem. To je ovšem značně nepravděpodobná varianta. Proto bude muset říct, zda by do vlády přizval Okamurovu SPD. Tvrdil-li ve středeční debatě Deníku, že je stejný Evropan jako Tusk nebo Macron, bude to pro něj těžká hodina pravdy.