Začátkem srpna média informovala o sebevraždě státního úředníka Jakuba Šepse. Šeps pracoval jako vedoucí oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu Libereckého kraje a zanechal dopis, ve kterém osvětluje, co vše předcházelo jeho rozhodnutí.

Tereza Semotamová
je spisovatelkou a překladatelkou

Nejprve chci vyjádřit upřímnou soustrast pozůstalým. Jen těžko si dovedu představit, čím procházejí. Dále chci poděkovat Jakubu Šepsovi za jeho odvahu sdílet, co se mu přihodilo, a vyjádřit lítost, že na své volání o pomoc evidentně nenacházel odezvu, jakou by si představoval. „Možná to je zbabělé, ale možná je to na- opak hrdinské…“ zmiňuje Šeps v dopise, a my, kteří ještě žijeme, nevíme. Každopádně jeho bolest ze života musela být obrovská.

Jeho dopis na rozloučenou je náročná četba, kterou jsem si musela dávkovat. Působí jako výkaz práce (výčet pracovních aktivit a odeslaných e-mailů) kombinovaný se strukturovaným služebním e-mailem. Ale komu? Světu? Jako by chtěl všem dokázat, že opravdu hodně dřel, že opravdu má nárok na to, být naštvaný, a to do té míry, že potřebuje skončit svůj život. Jeho slovník je natolik prostoupený pracovní hantýrkou, že dokonce používá formulaci „působení v tomhle světě“.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Šeps popisuje extrémní pracovní nasazení, špatnou organizaci práce, ale také bossing. Vhled do chování a pracovních nešvarů státních úředníků ve vysokých pozicích je opravdu nelichotivý. Měl dát výpověď a najít si jinou práci, říkáte si možná.

Jenže Šeps se i sám diagnostikuje: trpí workoholismem. Jakmile se dozvěděl, že kolegyně na rodičovské dovolené, kterou zastupoval, se vrací, a byla mu nabídnuta podřadná práce, hrozilo, že přijde o svoji drogu. A rozhodl se odejít. Ze světa.

Odborářka Šárka Homfray v podcastu Studio N zmínila pro mě poměrně překvapivou informaci, že zaměstnavatelé mají povinnost zabývat se duševním zdravím zaměstnanců. Součástí bezpečnosti práce totiž není pouze péče o to, aby zaměstnanci byli zabezpečeni proti úrazům. „Prevence vzniku duševních problémů v souvislosti s prací a nadbytečným stresem je součástí péče o bezpečí a zdraví při práci. Na to se málokdy pamatuje.“

Jakub Šeps se sám přiznal, že miloval skoro všechny krásy světa, které svět nabízí. Čest jeho památce. A my se z těch krás zkusme radovat, dokud to dokážeme.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.