Už měsíc se v Česku vede vášnivá debata o tom, jestli konečně přijmout euro, nebo ještě počkat, jestli se náhodou eurozóna nerozpadne. Horem dolem se rozebírají ekonomická kritéria i politické závazky, ale všichni cudně mlčí o naprosto základní podmínce, kterou pro přijetí eura potřebujeme: o odvaze.

Tomáš Prouza
je ekonom a viceprezident Hospodářské komory ČR

Přijetí eura není jen o tom, že splníme nějakou sadu kritérií, zejména když je příští rok opět plnit budeme, takže odpůrci eura přijdou o poslední ekonomický argument proti vstupu do eurozóny. Přijetí eura není jen o tom, že firmy ušetří miliardy korun zbytečných výdajů za výměnu eur za koruny a za poplatky bankám za kurzové zajištění a zbude jim víc peněz na modernizaci nebo expanzi či vyšší platy.

Přijetí eura není jen o tom, že lidé budou moci mnohem lépe srovnávat ceny doma a v zahraničí a při dovolené v Chorvatsku už znovu nenaletí zmrzlináři, který sází na to, že lidé uprostřed léta neradi přepočítávají eura na koruny či forinty.

Zapomenuté sliby

Přijetí eura je především o tom, že pokud chcete těžit z výhod, které přináší, musíte mít silnou ekonomiku. Nemůžete stát na hliněných nohou, nemůžete rok za rokem vršit rekordní deficity, nemůžete mít jako vláda svázané ruce tím, že tři čtvrtiny rozpočtu jsou výdaje, které udělat musíte podle různých zákonů a dalších závazků. Musíte zaplatit penze, sociální dávky, zdravotnictví, školství, bezpečnost a státní zaměstnance, musíte přispět na provoz obcí a krajů, musíte poslat miliardy velkozemědělcům, i když mají rekordní zisky.

České veřejné finance rozhodně nejsou zdravé. A vláda nemá kvůli všem těm povinným výdajům v podstatě žádný manévrovací prostor, aby mohla stavět více dálnic, podporovat vědu nebo modernizaci české ekonomiky. Ptáte se, jak jsme se do téhle pasti dostali? Kvůli chybějící odvaze.

Posledních dvacet let slyšíme v každé volební kampani sliby o důchodové reformě nebo zásadní změně sociálního systému či zdravotnictví. Ale sotva se spočtou volební lístky, politici na sliby zapomenou a v nejlepším případě udělají pár drobných parametrických změn. A tak místo potřebných reforem přešlapujeme na místě a utěšujeme se tím, že „zatím dobrý“.

V nejhorším případě totiž můžeme manipulovat kurzem koruny, jak to ČNB dělala v letech 2013 až 2017. Tehdy to českou ekonomiku nakoplo ale pokud bychom měli euro, tenhle doping by už nebyl možný. Proto je skutečně základní podmínkou vstupu do eurozóny provedení všech těch reforem, o kterých slyšíme už dvacet let jen ve volebních kampaních.

Bolestivá léčba

Jenže položme si ruku na srdce je dneska v Česku vůbec nějaký politik, který by našel na zásadní reformy odvahu? Většina z nás tuší, že potřebujeme do fungování Česka pořádně říznout, protože jsme jediná evropská ekonomika, která se ještě nevrátila na předcovidovou úroveň. Ta léčba bude bolet, ale musíme ji podstoupit. A pokud to zvládneme a spojíme to se vstupem do eurozóny, máme šanci na skutečný restart Česka. Protože plácat se na místě není žádná lákavá budoucnost.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.