Smysluplná výměna skutečně rozmanitých myšlenek a názorů během posledních desetiletí značně ochabla. Neortodoxní myšlení je stále častěji potíráno nebo přehlíženo, i když se jasně ukázalo, že se přístupy založené na strachu a síle nezvládnou poprat se složitostmi a krizemi moderního světa.

Místo toho bychom měli podporovat a rozvíjet kritické myšlení a konstruktivní diskuzi. Proto se v naší nové Alianci pro zodpovědné občanství (ARC), což je mezinárodní seskupení politiků, obchodních lídrů, veřejných intelektuálů a kulturních komentátorů, ze všech sil snažíme, aby bylo po celém světě slyšet širší spektrum názorů.

Vezměte si například světovou reakci na pandemii Covidu. Až příliš brzy se prosadila panická ortodoxie, která hlásala, že jediná správná cesta vede přes tvrdé lockdowny, zatímco lidé s odlišným názorem byli rychle označeni za „popírače covidu“. Vlády, které v tomto ohledu zašly nejdál, byly oslavovány veřejnými intelektuály i novinami.

Bjørn Lomborg je prezidentem Kodaňského konsensu a hostujícím pracovníkem Hooverova institutu Stanfordovy univerzity. Jeho poslední kniha se jmenuje Falešný poplach.

Jordan B. Peterson je emeritní profesor torontské univerzity

Všichni ti, kteří se snažili získat uznání za bleskovou reakci na vzniklou situaci, naprosto ignorovali zjevné nevýhody plošných lockdownů. V důsledku toho jsme mohli být svědky nárůstu nerovnosti v oblasti příjmů a bohatství, rozsáhlých ztrát zaměstnání, menšího utrácení i celkového zhoršení ekonomických podmínek. To vše za doprovodu značného zhoršení duševního zdraví lidí, opožděného a horšího přístupu ke zdravotní péči a rekordně velkého množství případů domácího násilí. Negativně bylo poznamenáno i vzdělání dětí: uzavřením škol přišli studenti v průměru o více než sedm měsíců výuky. To by podle průzkumu Světové banky, organizace UNESCO a UNICEFU mohlo mít dopad na celoživotní výdělky v hodnotě 17 bilionů dolarů. Největší ztráty přitom postihly děti z chudých poměrů, dívky a děti s postižením.

Než dojde k další krizi – ať už pandemii, nebo něčemu jinému – měli bychom zažehnout vážnou diskuzi o způsobu naší reakce, abychom se vyvarovali toho, že lék bude nakonec horší než samotná nemoc. Aktivisté i zpravodajské organizace hrají na strach v podobě povodní, bouří i sucha, ale jaksi opomíjejí zmínit, že díky snižování míry chudoby a větší odolnosti lidí mají přírodní katastrofy na svědomí stále méně lidských životů: za poslední století se počet úmrtí snížil o 97 %. V titulcích se neustále objevují vlny veder, byť z globálního hlediska má zima na svědomí devětkrát víc obětí. Vyšší teploty, které jsou údajně charakteristické pro toto století, mají na svědomí o 166 tisíc lidských životů méně.

Vyvolávání strachu a potlačování skutečně nepohodlných pravd nás nebezpečně tlačí ke špatným řešením: politici i odborníci hromadně volají po politice nulových emisí (net-zero), jejíž náklady půjdou daleko za hranici 100 bilionů dolarů, zatímco výhody budou jen o zlomek vyšší. O nákladech a přínosech je však třeba vést poctivou diskuzi, což znamená, že musíme objektivně zvážit veškerá fakta a na jejich základě pak hledat ta nejlepší řešení.

Rovněž je potřeba vést zralý rozhovor o tom, jak efektivněji pomoci čtyřem miliardám lidí z chudší poloviny světa. OSN ve svých Cílech udržitelného rozvoje (SDG) slíbila vše, co se slíbit dalo: ukončení extrémní chudoby, hladu i nemocí; snížení míry nerovnosti a korupce; zastavení války; zmírnění klimatických změn; univerzalizaci vzdělávání – dokonce i dostupnost městských parků. Avšak plán, který přisuzuje každému problému stejnou váhu bez stanovení priorit, není žádným plánem, nýbrž jen chabou náhražkou mravního jednání a pokusem o to, aby to navenek vypadalo, že se něco dělá. Rok 2023 označuje polovinu časového rámce těchto cílů, které vešly v platnost v roce 2016 a jichž by teoreticky mělo být dosaženo do roku 2030. Nacházíme se sice v polovině, ale od splnění alespoň poloviny slibů jsme na hony vzdáleni. Dokonce i generální tajemník OSN přiznal, že jsou Cíle udržitelného rozvoje „hodně pozadu“.

close info Zdroj: Deník zoom_in V první řadě musíme soustředit veškerou svou pozornost na ta nejúčinnější řešení. Více než 100 ekonomů a několik laureátů Nobelovy ceny, kteří spolupracují s think-tankem Kodaňský konsensus, identifikovalo nejslibnější a nejúčinnější cíle udržitelného rozvoje. Mohli bychom například prakticky vymýtit tuberkulózu, která naprosto zbytečně připraví ročně o život jeden milion lidí, a to za dodatečných 6,2 miliardy dolarů ročně. Mohli bychom také investovat o 5,5 miliardy dolarů více do výzkumu a vývoje zemědělství v nízkopříjmových zemích, díky čemuž by se zvýšila úrodnost, farmářům by vzrostla produkce a zákazníci by platili méně, čímž by se snížil počet hladovějících o víc než sto milionů lidí ročně.

Existuje tucet oblastí, kde by se dalo udělat mnoho za relativně nízké náklady. Mohli bychom rychle a účinně zlepšit výuku ve školách – což je po covidových lockdownech naprosto zásadní – zachránit životy matek a novorozenců, vypořádat se s malárií, zefektivnit zadávání veřejných zakázek, zlepšit výživu a systém držby půdy, zvýšit účinky ochodu, podpořit migraci kvalifikovaných pracovníků a zvýšit míru proočkovanosti u dětí. Těchto 12 rozumných a reálně proveditelných strategií může zachránit více než čtyři miliony životů ročně a přinést ekonomické výhody v hodnotě více než bilionu dolarů (především v chudších zemích) za 35 miliard dolarů ročně v příštích sedmi letech.

Nové fórum Aliance pro zodpovědné občanství (ARC) nám může pomoci představit si budoucnost v pozitivním světle a s důrazem na zdravé soupeření a spolupráci mezi lidmi z celého světa, abychom společně dokázali řešit a překonávat problémy, jak tomu v minulosti bylo již tolikrát. A právě za tímto účelem se schází odborníci ARC z celého světa. Už bylo dost strašení a vyvolávání paniky. Máme možnost soustředit se na skutečně důležité a dosažitelné cíle, podnítit a odměnit rozmanitější světovou diskuzi o problémech, které nás sužují, a s důvěrou hledět vpřed ke světu, který bude bohatší, udržitelnější a plný naděje a příležitostí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.