Poslanecká sněmovna přijala v úterý usnesení, na němž se shodla jednomyslně. V jeho textu poslanci vyjadřují podporu Izraeli a odsuzují odporné činy teroristů z Hamásu. Najdeme v něm i tuto větu: „Vyzýváme vládu, aby ve vhodném okamžiku přesunula ambasádu České republiky do Jeruzaléma.“ Podobné gesto má symbolický význam, neboť by potvrdilo, že Česko je opravdu blízký spojenec a přítel židovského státu. Okamžitě však vyvstala otázka, co je to ta pravá chvíle.

Premiér Petr Fiala v debatě Deníku sdělil, že v jeho pojetí by to měly být týdny až měsíce. Tedy žádný vzdálený horizont desetiletí. Jenže ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) není přesvědčen, že by vláda měla jednat bezodkladně. Lipavský, stejně jako jeho předchůdci ze SOCDEM Tomáš Petříček a Lubomír Zaorálek, odkazuje na mezinárodní právo, koordinovaný postup členských států EU a na ochranu našich diplomatů v Evropě, kde se může radikalizovat muslimské obyvatelstvo. Fiala není plašan a některé argumenty uznává, především otázku bezpečnosti. Zároveň dodává, že na společný postoj unijních států nemá v této věci smysl čekat, neboť bychom se ho nemuseli dočkat nikdy. V této kapce vody se odráží složitý oceán mezinárodní politiky. Jakkoliv můžeme mít naprosto jasná etická stanoviska, pragmatické řešení jim nemusí vždy odpovídat.

I proto americký ministr zahraničí Antony Blinken zdůraznil, že Izrael má plné právo se bránit, ale je důležité, jak to udělá. Neboli vyhlazení teroristů není totéž jako tisíce mrtvých civilních obyvatel Gazy. V zájmu světového společenství je, aby se do boje proti Hamásu nezapojili džihádisté v Libanonu a hlavně Írán. Blízký východ v plamenech by měl ještě tragičtější globální důsledky než ruská agrese. Diplomaté musejí pracovat na plné obrátky.