Tento další Bidenův nesmyslný výrok krátce předcházel summitu funkcionářů NATO ve Vilniusu. Třebas byl po vrcholném setkání oficiálně pronesen i v patrně původně zamýšlené podobě, sdělil nám mezi řádky daleko víc ve své prvotní verzi. Za prvé zas a znovu potvrdil všeobecně známou pravdu o páně prezidentově mentální kondici, jež mimochodem (nejen) mezi běžnými Američany nenachází ani to nejmenší pochopení.

Za druhé upomíná na jedno z nakonec prohraných vojenských dobrodružství Spojených států, při nimž bylo krajně nepříjemné na jedné straně mluvit o úspěších na válečném poli, a přitom nemoci zatajovat vzrůstající ztráty na životech při těchto (nelegálních) operacích na výsostných územích cizích států.

close Hlasy Deníku. info Zdroj: Deník zoom_in Hlasy Deníku. Za třetí by dost možná mohla ona páně Bidenova popletená sentence zrcadlit pravý vývoj situace na vojnou rozvrácené Ukrajině. Zde se nápadně tolikrát avizovaná ukrajinská protiofenziva – navzdory vší předcházející i průběžné propagandě – prostě nepovedla. Koneckonců dle mnoha dlouhodobých racionálních předpovědí o vývoji opotřebovávací války s Ruskem.

Dokonale reverzní pravdivost slov pána Bílého domu zafungovala víceméně stejně, jako když tentýž „vůdce svobodného světa“ horoval v Kyjevě za tamější demokracii. Přitom kdo trochu něco ví o předválečném (podstatně lepším) stavu politické kultury inkriminovaného státu s historicky nejasnou identitou nebo hranicemi, nemůže přece pochybovat, že žádná lidovláda na Ukrajině nikdy nebyla. Ostatně celá tamější společnost už po desítky let setrvává v nedobré kondici. Vizme jen neuvěřitelně rychlý úbytek populace (najmě kvůli masové ekonomické migraci), dále tradiční vládu nesmírně mocné oligarchie či politickou atmosféru vycházející ze zjevného, Západem ostentativně podporovaného, puče roku 2013/2014. Ozbrojeného převratu provázaného s následným měřením sil se separatisty a bezohlednými zájmy Kremlu…

Je jasné, že ve vlekoucí se, spletité a krvavé soutěži o moc či zdroje musí všechny zúčastněné strany užívat tu nejostřejší propagandu. Byť by na chleba nebylo. Součástí systematických manipulací a lží jsou tudíž také česká oficiální místa, též v tomto konfliktu více než snaživý učedník svých velkých vzorů. K jakýmsi „zakázaným myšlenkám“ v naší vlasti proto náleží užívání v USA dokonale běžného (!) bezpečnostního pojmu – zástupná válka. Neboli proxyválka, o níž za oceánem zcela standardně hovoří významní žurnalisté se špičkovými politology. Někteří z nich dokonce významně ironizují jiný “hodnotový pilíř” soudobé západní vojensko-politicko propagandy: nápadně omílanou frázi o "naprosto nevyprovokovaném útoku" Ruské federace. Což je spojení obzvláště pozoruhodné, uvážíme-li jen tu základní skutečnost, že předtím léta letoucí probíhal mezi Kyjevem a Moskvou ozbrojený konflikt nízké intenzity. Přičemž Západ tlačil na Kyjev, slovy Angelovy Merkelové, aby nerespektoval podepsané minské mírové dohody…

Již základní adjektivum krvavých bojů na Ukrajině, proxyválka, u nás často bohatě stačí k získání nálepky “ruský šváb”. Což znamená nejenom ubohost odhalující nedostatek argumentů, ale svým způsobem rovněž jakousi patologickou ozvěnu mobilizačních proklamací bolševické propagandy 50. let. Tehdy údajně cizí agenti rozšiřovali škůdce našich skvělých poměrů, “amerického brouka”, tedy mandelinku bramborovou. Je to však především tragikomické popírání elementární logiky. Na jednu stranu se stal dennodenní normou zastrašovací praxe výrok "Jsme ve válce". Na stranu druhou se patří kategoricky odmítat, v souladu s tímtéž vymýváním mozků, související tvrzení o zástupné vojně. O skutečnosti, že Ukrajina vede boj místo nás, do značné míry za naše zájmy, s naší všestrannou podporou. Ovšem za cenu vlastních statisícových ztrát na životech…

Těžko si v téhle souvislosti nevšimnout, že se u nás příležitostně testuje, jak dlouho vydrží tradičně pasivní česká populace nereagovat na řízený úpadek občanských svobod. Nejprve na plán institucionalizované cenzury, nyní na zjevný návrat čistě politických procesů. Neboť kterak mohou být někteří lidé (ať už si o nich myslíme cokoli) soudně trestáni za písmeno "Z" na vlastním batohu? Naprosto neobstojí tvrzení, že tím údajně schvalují genocidu na Ukrajině, jelikož ta nebyla nikdy nikým seriózním ani náznakem uznána! Zase jenom propagandisty.

Temnou dikci padesátých roků evokovaly také výlevy některých provládních médií, když navrhovaly „provinivšího se“ olympionika Svobodu „svléknout z uniformy a postavit před soud“. Pozoruhodné přitom je, že strážcové „ideologické čistoty“ už začínají hledat i „zrádce“ ve vlastních řadách. Českou televizi asi těžko podezřívat z prokremelských postojů. Přesto se zvedla tsunami nevole a otázek, jak si její zaměstnanec Andreas Papadopulos, potomek válečných utečenců do Československa (!), mohl vůbec dovolit položit Zelenskému krajně hypotetickou, přitom legitimní, otázku. To jest, kterými cestami hodlá kyjevská vláda bránit etnickému čištění na znovu dobytém Krymu…

Pavel P. Kopecký
je historik a politolog

K nejzákladnějším složkám usměrňování veřejného mínění, oné výroby souhlasu, náležely až doteď i tisíckrát opakované lži o brzkém vstupu Ukrajiny do Atlantické aliance. Prostě dobře naroubovaná těšínská jablíčka, což snad jinak muselo být každému soudnému jedinci patrné od samého počátku. Proto také zlomyslné fotografie nanejvýš rozčíleného kyjevského prezidenta na zasedání NATO mluví jasnou řečí. Krajně problematická kazetová munice evidentně značí jenom slabou náplast na skutečnost, že jste pouhou loutkou vyšších zájmů. Inu, nechoď, Vladimíre, s pány na led.

Situace je však ještě mnohem horší a spletitější. Mnohem důležitější boje, boje za svobodu, prohráváme očividně v posledních měsících a letech tak nějak všichni. Platí staré poučení, že upadá-li volnost, nikdo si nemůže být jistý.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.