Po ruské agresi na Ukrajinu se společnost i politická scéna shodly na tom, že ukrajinským uprchlíkům je třeba pomoci. V této zkoušce obstáli všichni. Byť po roce a půl už je únava viditelná a vstřícnost lehce ochabuje, pořád existuje konsenzus, že jde o lidi prchající před válečnými zvěrstvy, jimž slušní a bohatí Středoevropané dokážou bez větší újmy nabídnout přechodný, eventuálně trvalý domov.

Hnutí ANO, a dokonce i SPD byla v této záležitosti zdrženlivá a jejich poslanci spíš kritizovali organizační nedorazy než podstatu věci. Oba opoziční parlamentní subjekty ovšem nutně potřebují téma, na němž by se profilovaly jako důslední odpůrci vládní koalice. Kupodivu, úsporný balíček to není. Přes pochybnosti o jednotlivostech vláda představila vcelku vybalancovaný návrh konsolidace veřejných financí. Chabá účast na ostravské odborářské demonstraci potvrdila, že představená opatření postrádají razanci, která by přiměla masy k protestům.

A už vůbec ji nemá obranná smlouva mezi ČR a USA. Snaha Tomia Okamury ji vykreslit jako vazalský závazek vůči Američanům, vychází zcela naprázdno. Občané se bojí Putina, nikoliv amerických vojáků. Proto by jim nevadila ani logistická základna na území ČR.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš to přečetl zcela správně a vybral si jinou materii, a to celoevropský migrační pakt. V úterní debatě Deníku ukázal, jak ho bude využívat. Rakušanova zrada, nechtění migranti z Afriky, násilníci, pozvánka pro neziskovky, které kšeftují s lidmi. Co heslo, to pár hlasů u volebních uren. Pětikoalice je v defenzivě a mumlá něco o tom, že u zrodu dohody byl v roce 2020 premiér Babiš. Pokud nechce všechno projet, musí ukázat daleko aktivnější tvář.