Řada lidí hledá jméno pro potomka v rodině. Často je to přímo tradiční záležitost. „Já budu mít syna a bude to Pepa. Můj děda byl Pepa, táta je Pepa, já jsem Pepa a kluk bude taky Pepa. Je to v naší rodině prostě tradice a hodlám ji dodržet, ačkoli se na tradice dneska už často vůbec nekouká,“ říká třicetiletý Josef Blažek, který je na svoje vlastní jméno i na jeho oblibu v rodině velmi pyšný. „A kdyby to byla holka, tak prostě bude Josefína,“ dodává s úsměvem.

Jana M. to vidí podobně. „My máme dvě holky a vybírali jsme jména po babičkách. Takže jedna dcera je Anička po mojí babičce a druhá je Marie po manželově babičce. Je tedy pravda, že máme štěstí, protože naše babičky měly fajn jména, která jsou skvělá i v dnešní době,“ popisuje mladá maminka a naráží na to, že se dříve často používala jména jako Alojzie, nebo Drahomíra, která už dle jejího názoru pro dnešní dobu nejsou zrovna nejšťastnější volba.

Výběr jména pro miminko:

| Video: Youtube

„Myslím, že by to nebylo moc hezké jméno v době, kdy polovina národa dává svým potomkům třeba zahraniční jména a navíc se mi prostě nelíbí,“ vysvětluje.

To Adéla H. to vidí jinak. Má ráda jména zahraniční a zahraniční jméno chtěla dát i své dceři, s manželem se nakonec ale dohodli na kompromisu. „Chtěla jsem dceru pojmenovat nějakým zajímavým zahraničním jménem, protože se mi to jednoduše libí. Nevadila by mi třeba Jessica, manžel byl však zásadně proti, vybrali jsme tedy alespoň jméno Sophia, které zní česky, ale píše se anglicky,“ zmiňuje maminka.

Přes všechny současné trendy i určitou, dejme tomu dědičnost, v České republice vévodí u chlapců jména celkem tradiční jako Jiří, Jan, Petr, Josef nebo Martin. Holčičky jsou pak nejčastěji Jany, Marie, Hany nebo Evy.