Jaké byly nejstarší kojenecké lahvičky? Hliněné! Jsou staré přibližně tři tisíce let a archeologové je našli teprve nedávno v jihovýchodním Německu v několika dětských hrobech. Uvnitř nejstarších nalezených kojeneckých lahviček byly stopy zvířecího tuku. Na základě tohoto zjištění je možné usuzovat, že miminka v době bronzové a železné dostávala jako doplněk k mateřskému mléku i mléko zvířat, což pak mohlo přispět k nárůstu populace.

Zvláštností několika nalezených nádobek je, že mají náústek připomínající zhruba tvar dudlíku. K čemu sloužily? Nejspíš k odstavení kojenců a k přechodu na ranou kojeneckou výživu. Podle archeologů jde o první přímý důkaz toho, jak se krmily prehistorické děti. Mléko, které z nich pily, bylo zřejmě kravské nebo kozí.

Průvodce krmením z láhve:

| Video: Youtube

Archeologové našli kojenecké lahvičky v hrobech, jejich stáří se datuje do období před 2800 až 2450 lety. Jeden z nich by měl být ještě starší, podle vědců pochází z doby zhruba před 3200 až 2800 lety. Dvě z pohřbených dětí zemřely ve věku kolem jednoho roku až dvou let, třetímu mohlo být zhruba šest.

Oblíbená keramika

Keramické kojenecké lahvičky se používaly ještě zhruba do třetího století před Kristem. Pak se začaly objevovat láhve skleněné. Nádobky na dětskou výživu z té doby připomínaly lahvičky na parfémy. Na keramiku se ale nezapomnělo.

Například mnohem později, ve 13. století našeho letopočtu, maminky používaly kojenecké láhve z pálené hlíny, ale dokonce i ze dřeva, kůže a cínu. Většina měla tvar baňky se šroubovacím tvrdým uzávěrem, který připomínal kulatou bradavku.

Nedávná historie

Naši prarodiče si mohou vzpomenout zejména na skleněné dětské láhve. Na počátku minulého století se nejčastěji používaly právě skleněné láhve s úzkým hrdlem a pryžovou savičkou. Moderní vysoké, rovné a teplotě odolné kojenecké láhve se začaly poprvé vyrábět ve 20. letech v USA, u nás si na ně maminky počkaly až do padesátých let. Jejich výhodou byla snadná sterilizace. Díky štíhlému tvaru se jich vešlo do hrnce na „vyvaření“ více. Později se na trhu objevily lahvičky opatřené stupnicí.

Plastové láhve se u nás začaly ve větší míře používat v sedmdesátých letech. Nejdříve polykarbonátové, po nich polypropylenové, z PES (Polyétersulfon) plastu nebo i silikonu. S plasty ale přišly i problémy. Zejména v osmdesátých letech některé studie naznačily, že se při jejich zahřívání uvolňují pro děti nebezpečné látky.

Moderní lahvičky

Nyní si mohou maminky na trhu vybírat z celé řady kojeneckých láhví. Liší se nejenom svým vzhledem, materiálem nebo objemem, ale nabízejí ještě další výhody, jako je například možnost samosterilizace.

Maminky mohou používat pro své děti například lahvičky skleněné, plastové nebo silikonové. Každý materiál má své přednosti i nevýhody. Například skleněné lahvičky jsou netoxické, ale mají vyšší hmotnost a mohou se rozbít. Plastové lahvičky jsou lehké, ale maminky by měly kupovat tyto výrobky pouze s atestem, který zaručuje, že neobsahují škodlivé látky. Stále větší oblibě se těší láhve silikonové, příjemně se drží.