V každém případě jde o velmi individuální posuzování. Jak říká Adéla Marková z litoměřické Bezva party, každé dítě je jiné a pro každé z nich je cesta k prvnímu táboru odlišná.

Kdy poslat dítě na první tábor?
Z našich dosavadních zkušeností se nám osvědčilo, když nejprve děti začaly jezdit k babičce na víkend. Za nějaký čas mohly společně vyrazit na tábor pro babičky s dětmi, který s láskou naše Bezva parta pořádá. A nakonec se nabízí příměstský tábor.

Dítě zde zjistí, co takový pobyt a odloučení od rodiny obnáší. Pozná čas strávený s dětmi, které třeba oproti školce nezná, zároveň je to čas bez rodičů, ale se spoustou zábavy a zážitků. Pokud tuto zkušenost dítě získá jako první, pak se lépe adaptuje na pobytovém táboře, kde už musí spát a je bez mámy a táty.

Jak se orientovat v pestré nabídce táborů:

Ideální je, když na první pobytový tábor jede dítě se svým kamarádem, nebo v rámci kroužku, kam dochází. To se každoročně ukazuje například u naší taneční školy. Děti se znají již z tréninků, a navíc jedním z vedoucích je vždy jejich trenér, což má vždy velmi pozitivní vliv na jejich adaptaci.

A když rodiče pošlou děcko samotné?
Ty, které přijíždí na tábor samy, mají trochu ztíženou startovací pozici. Nikoho neznají, což může zhoršit adaptaci. Samozřejmě vše záleží na povaze samotného dítěte, zda je introvert/extrovert, jakou má schopnost navazovat nové vztahy, ale také na šikovnosti oddílového vedoucího a jeho umění stmelit kolektiv.

Pořadatelé táborů většinou doporučují věk 6 let. Nicméně z naší praxe víme, že někdy je pětileté dítě naprosto skvěle připravené a zvládne týden bez jakéhokoliv večerního pláče. Večery jsou totiž pro děti nejnáročnější. Nastanou ale i případy, kdy na tuto zkušenost bez rodičů nejsou připraveny ani děti ve věku kolem 8 až 9 let.

Určitě bych se ale neřídila tím, co říkají odborníci na internetu. Jsou to pouze doporučení. Nakonec největšími odborníky na naše děti jsme my, samotní rodiče.

Jaký je tedy ideální věk, aby si dítě tábor užilo?
Myslím si, že za vhodný věk lze považovat takový, kdy rodiče uznají, že je dítě připravené strávit více než dvě noci mimo jejich dohled. Během naší praxe jsme se setkali i s příběhem 9letého chlapce, který jel poprvé na pobytový tábor a doposud spal jen u babičky, a to vždy na jednu noc. Každé dítě je jiné a je třeba k němu vždy přistupovat individuálně.

Například moje dítě jezdí na tábory už odmalička, ale vždy tam jsem s ním. Tři roky je dcera zvyklá, že má maminku v „dosahu”. Těžko říct, jak bude reagovat, až jednou pojede sama na jiný tábor. Možná nastane problém, a to bez ohledu na to, že zkušenost s tábory má od plenek.

Většinu rodičů ale nenapadne, že jejich dítě odjíždí na tábor nepojištěné:

Nicméně čekat na chvíli, až se dítě samo rozhodne vyjet na tábor, může trvat věky. Na to bych úplně nečekala. A protože pořádáme i tábory pro rodiče či prarodiče s dětmi nebo pro seniory, mám takovou zajímavou storku, kdy mi na táboře 68letá babička řekla, že to je její první tábor v životě.

Prý je to pro ni neskutečný zážitek, ze kterého bude čerpat celý rok. A ta babička s námi jezdí už pátý rok. Tak dlouho dítě čekat nenechte.

Co by dítě mělo všechno zvládat? Jaké má mít základní návyky, obléknout se, zavázat tkaničky, vyčistit zuby?
Dítě by mělo ideálně zvládnout to samé, co ve školce. Tedy dojít si na záchod, vyčistit si zuby, obléknout se, samo se najíst. Tkaničky za nás vyřešily boty na suchý zip. Vše se také hodně odvíjí od nastavení vedení tábora a daných vychovatelů.

Na Bezva táboře hledaly děti kámen mudrců:

| Video: Youtube

Na našich táborech nemáme problém dětem pomoct. Jsme přece jen průvodci této první zkušenosti dítěte a je velmi důležité, aby cítilo oporu a vědělo, že když bude potřeba, tak mu vždy někdo pomůže. Mít dobré vedoucí, to je základ každého tábora. Bez nich by to nešlo.

Pobytové dětské tábory postupně zdražují:

Často se u nás stává, že děti při odjezdu z tábora pláčou, protože se jim stýská po jejich vedoucím. Ptají se, kdy ho zase uvidí, a často jim v průběhu roku volají nebo píšou dopisy. Děkuji všem, kteří tohle tvoří s láskou, protože takové tábory jsou pak bezkonkurenční.

Je také vhodné doma s dítětem o pobytu promluvit s tím, co ho čeká?
Určitě. Doporučujeme dítě na tábor připravit. Ideálně mu tu zkušenost „servírovat“ postupně. Od babičky či kamarádky až po příměstský tábor. Samotný tábor by dítě měl částečně připravit i na určitou samostatnost. Často se na něm naučí věcem, které do té doby neuměly.

Nejsou to jen takové ty „základní věci“. Často děti ke konci tábora říkají: „Tohle dělala vše maminka, a teď to už umím sám/sama.“ Ale často jsou to i věci, které děti vůbec neznají. S námi si například vyzkouší jezdit na raftu nebo paddleboardu, střílí z luku, skáčou po nafukovacích atrakcí či na skákacích botách, učí se různým šifrám, zažijí noční hru a spoustu dalších zajímavých aktivit a činností.

Jaké další zkušenosti by rodičům pomohly se zorientovat před odjezdem na tábor?
Doporučuji vybírat tábory podle recenzí a zkušeností, které pořadatelé mají. Je skvělé vyslat dítě na první tábor tam, kde se o něj dobře postarají, kde je vhodné prostředí, dobré jídlo jako od maminky a hlavně, kde mu věnují dostatek pozornosti a péče.

V posledních letech každý rok přibývá letních táborů:

Velké zlo na táborech jsou telefony. Rodičům bych doporučovala respektovat doporučení pořadatele tábora. Pokud říká telefony NE, ví, o čem mluví. Pokud není doporučeno dětem dávat telefon a jedno s ním přijede, máme tu obecně velký problém.

Také je důležité, aby rodiče pořadatelům řekli o dětech opravdu vše. Teda od zdravotního stavu přes nějaké neobvyklé chování dětí až po jejich zvyky či zlozvyky. Nejednou se stalo, že přijelo dítě, o kterém se říkalo, že je zdravé a v pořádku, a opak byl pravdou.

I když žijeme v moderní době telefonů, sociálních sítích, je dobré nezapomenout si udělat čas a napsat dětem dopis vlastní rukou. Radost nad došlým dopisem je opravdu velká, ani nevíte jaká. V dopise pak nepsat, že se stýská, ale ať si tábor dítě pořádně užije a že se moc těšíte na to, co vše bude vyprávět.