V soutěži vždy každý hasičský sbor složí jedno nebo dvě tříčlenná družstva a závodí také jednotlivci. Soutěže tohoto stylu mám moc rád. S kolegy si na nich můžeme vyměnit zkušenosti, znalosti a příjemně popovídat. Myslím, že je to přínosné. Mezi hasiči se navíc konají i další přátelská sportovní klání během roku. Klání na lezecké stěně v Táboře bylo napínavé až do konce, cesty byly o poznání těžší než loni, a proto mi to přišlo zajímavé do poslední minuty.
Zdroj: Deník
Sportovní lezení je můj velký koníček a bylo jedním z důvodů, proč jsem se před téměř dvěma lety přihlásil k písecké profesionální jednotce. Jsem teprve na začátku kariéry a těším se, co mě čeká za zásahy, můžeme se uplatnit při práci ve výškách i hloubkách. V civilu lezu po skalách se svou přítelkyní. Můj nejdelší výlez je v celkové délce 500 metrů. S kamarádem jsme lezli tzv. vícedélku, více cest za sebou. Nejraději mám ale sportovní lezení na krátké trasy.
Zdroj: Deník
Když jsem slyšel, že jsou u hasičů lezečtí specialisté, tak jsem neváhal a přihlásil jsem se k nim. Jsem opravdu šťastný u toho, co dělám. Je super, že šlo skloubit koníčka a nevšední zaměstnání. V Táboře jsme lezli na sedmi trasách podle obtížnosti, na závodech je měřen i čas. V celkovém pořadí byl tým píseckého odboru ve složení já, Ladislav Fric a Ladislav Šťastný nejlepší, v závěsu za námi skončili hasiči z Českých Budějovic a třetí odbor Tábor.
Zdroj: Deník
Mistrovství republiky by se mělo konat na podzim ve Velkém Poříčí na Náchodsku, kde mě čeká i dost velká konkurence. Loni se účastnilo celkem 30 nejlepších profesionálních hasičů z celé republiky a já se umístil na 11. místě. Hasičský polygon místního sboru byl dokonce vyhlášen Stavbou roku 2019.
Zdroj: Deník