A oblíbený příběh v podání čtyř desítek hrajících neherců slavil před zcela zaplněným otáčivým hledištěm obrovský úspěch. „Chodíme na tahle představení už řadu let a zas nezklamali,“ pochvalovala si Květa Uhlířová.

Publikum opět ocenilo jak vtipné změny oproti původní předloze, například označování hříšníků u nebeské brány čarovým kódem, tak pohotové improvizace během jednotlivých scén. „To byla asi vyšší moc,“ komentoval třeba Petronel nečekaný pád mikrofonu na zem.

„Že je scénář pevně daný, si myslí jen režisér. A lidi chodí na improvizaci,“ směje se Irena Křížová, scénáristka a režisérka letošního představení v jedné osobě. K tomuto úkolu se dostala tak trochu náhodou. Námět si spolu s dalšími členkami spolku prosadila a chlapi jí přenechali většinu klíčových starostí.

„Poprvé mě to napadlo před deseti lety a celou tu dobu jsem do ostatních hustila, že by tahle zimní pohádka určitě byla hezká a dopadlo to tak, že jsme si my holky obstaraly vše od scénáře po líčení samy,“ líčí Irena Křížová. Pouhým čtyřem zkouškám a generálce předcházel asi měsíc ladění scénáře.

Diváci se při krumlovské pohádce Anděl Páně 1 skvěle bavili.
OBRAZEM: Ryze krumlovský Anděl Páně 1 zcela zaplnil otáčko natěšenými diváky

Neznamená to ale, že by ostatní nepřiložili ruku k dílu, kromě samotných hrajících neherců za úspěchem stojí další desítky obětavých dobrovolníků v zákulisí a letos i pořádná porce fyzické dřiny. „Včera jsme točnu dolovali z ledové krusty, odvezli jsme třicet kubíků sněhu,“ doplňuje.

A nemalou zásluhu si připisuje i „neznaboh“ Ladislav Pouzar, představitel Petronela. „Modlil jsem se, aby vyšlo na představení počasí,“ potřásal v zákulisí křídly.

On sám ostatně stál před 22 lety u vzniku této nevšední tradice. „V roce 1997 jsem byl v Budějovicích v Minilabu a než mi kluci vyvolali film, čekal jsem v hospodě. Tam zrovna vyprávěli divadelníci z Jihočeského divadla, jak nepříjemné je, když na točně prší. Jak jsem v sobě měl pivo, byl jsem chytrej a namítal jsem, že v zimě neprší. „To tak hrát Mrazíka,“ smáli se herci, ale nám to přišlo jako dobrý nápad a s kamarády jsme ho uskutečnili. Podle našeho nepsaného pravidla, že divák je až na druhém místě, jsme si mysleli, že budeme hrát jen pro sebe, ale už na první představení přišlo 400 lidí a časem z toho vznikla takováhle tradice.