„Zkusila jsem si zahrát pár tónů před zrcadlem a už jsem se nemusela dále rozhodovat, jaký nástroj si zvolím,“ vypráví jedenáctiletá Eliška Zelenková. Druhým rokem se věnuje hře na lesní roh. I po takto krátké době má za sebou první úspěchy.

Již od malička jí hudební nástroje nebyly cizí. Od školky zkoušela hrát na zobcovou flétnu a v současnosti se učí i na klavír. „Maminka je učitelkou klavíru v umělecké škole. Dává mi soukromé hodiny a vždycky mě k tomu vedla,“ podotýká Eliška.

Po čtyrech letech hry na flétnu, začala žákyně šesté třídy Základní školy v Sezimově Ústí přemýšlet, čemu se bude věnovat dál. Učitelka Šárka Kvičínská ji přivedla k lesnímu rohu. Dostala první nátrubek, aby si mohla hru vyzkoušet. Eliška Zelenková upřesňuje: Pomocí nátrubku se tvoří tón na žesťové nástroje. Jsou různých velikostí a pouze se nasadí na nejužší konec rohu. Postavila jsem se k zrcadlu a začali jsme zkoušet. Hornu, jak rohu říkáme, mám zapůjčenou ze školy. Kvalitní nástroj totiž stojí i šedesát tisíc. Ten bych si pořídila, kdybych hrála profesionálně.“

Ovlivnila ji kapela

Tmavovlasou dívčinu především ovlivnilo, když si mohla vyzkoušet hru se skupinou Music Stars Band. Členové tohoto sdružení jsou studenti Základní umělecké školy v Sezimově Ústí, kam chodí od mateřské školky i Eliška Zelenková. Její matka Ivana je zakladatelkou a vedoucí těchto nadšenců. „Jela jsem s mamkou a skupinou Music Stars Band na soustředění do Bechyně. Dostala jsem lesnici, což je vlastně roh bez klapek a není tak těžký. Všechny tóny se dělají pouze pusou. Začala jsem zkoušet a i teď s kapelou hraji. Jsem jejich nejmladší členka,“ směje se Eliška.
První koncert se konal v sále hudební školy. Eliška nechápe, jak se tam mohlo vejít přes sto lidí. V dubnu si Music Stars Band zahraje jako předkapela při benefici Velikonoce s Jesusem.

Slibné začátky

Za veliký úspěch považuje účast na mezinárodní žesťové soutěži hudebníků v Brně loni v květnu. Sice jela jenom na zkušenou, ale dostala za svůj výkon uznání, které ji motivovalo. Jednalo se o její první soutěž. Má se ale na co připravovat. V pondělí se vypraví do Jindřichova Hradce, kde se uskuteční krajské kolo soutěže ZUŠ. Nedávno totiž Eliška uspěla v okresní části. Má z toho ale obavy: „Bude tam velká konkurence. Ale na to, jak hraji dlouho, je i postup do krajského kola velký úspěch.“

Jasná budoucnost

Elišku podporuje celá rodina i její učitelka. Spolupráci se Šárkou Kvičínskou si pochvaluje: „Zná mě od malička. Přijede za mamkou i o prázdninách a při té příležitosti mi dá také hodinu.“

Proto už nyní přemýšlí o konzervatoři. I když by se zdálo, že má na rozhodnutí v šesté třídě spousty času, opak je pravdou. „Kdybych se jistě rozhodla, je potřeba se již příští rok začít připravovat. Říkám si, že když mě tohle baví, co bych měla dělat jiného. Vidím to jako nejlepší volbu,“ směje se Eliška.

Denně se prozatím snaží cvičit alespoň jedenkrát půl hodiny. Říká, že je to proto, aby neztratila nátisk. Výška a intenzita tónů se dělá povolováním úst. Ruka ovládá klapky. Takže si prý musí vždy odpočinout a pak si třeba dá další půlhodinku.

Eliška vysvětluje, že právě nátisk je nejdůležitější. „Tóny musí být čisté a nesmí vrčet. Vždycky slyším, že mi to „kyksá“. Ale udělat, aby tóny nekyksaly, je těžké.“

Trénování Elišce Zelenkové znesnadňuje sám nástroj. Váží necelá dvě kila a musí u něj stát. Většinu váhy má v levé ruce, a právě proto musí hrát na etapy. „Mám tři klapky a jednu na palec. Té se říká kvarta. Díky ní je lehčí vytvořit vyšší tóny. Myslím, že tři klapky jsou maximum, ale o to je právě nástroj těžší. Už jsem viděla i horny, které byly doopravdy malé a určené pro nejmenší děti,“ vysvětluje a vzpomíná na své první kroky s rohem. Sama má již pátou hornu. S tou poslední je nejvíce spokojená. Ozvučník jde totiž odšroubovat, takže je nástroj lépe přenosný.
Nejprve se začala učit pouze foukat bez použití klapek. Začínala na lesnici, která klapky nemá a je daleko lehčí. Tu používají často také myslivci.

„V zimě jsem byla hrát na dvou mysliveckých bálech. Bylo to zvláštní. Jela jsem tam v zeleném oblečku. Nejdříve jsem se v něm necítila nejlépe. Všude kolem mě byly mrtvý prasata do tomboly. Žertovala jsem s kamarádkou, aby si lístek do tomboly nekupovala, nebo si domů ještě poveze kance,“ směje se.

Rozmanité koníčky

Eliška se ale nevěnuje pouze hře na lesní roh a klavír. Má i další spoustu koníčků. Velmi si užívá zejména scénický tanec. Na stejné umělecké škole ho trénuje již sedm let. Osmičlenná skupina nadšenců vymýšlí různé alternativy na klasické lidské činnosti. V současnosti tančí motiv cestování.

„Jako jediný člověk bych to určitě nedokázala. Jsem závislá na spolupráci kolektivu,“ říká s uznáním.

Loni svůj um mohly děti dokonce předvést na celostátní přehlídce scénického tance v Kutné Hoře a ve čtvrtek budou soutěžit o umístění v krajské soutěži v Českých Budějovicích. „Tři dny jsme mohli v Kutné Hoře pozorovat ostatní tanečníky. Pro nás všechny to bylo moc poučné. Myslím, že i my jsme mohli být se svým výsledkem spokojeni,“ zamýšlí se Eliška.

Malí ochotníci

Vždy chtěla účinkovat i na divadelních prknech, což se jí v lednu splnilo. Divadélko Bublina vede Romana Krůčková a pravidelně se scházejí v sezimoústeckém Spektru. Deset dětí hraje pohádky, nyní nacvičují pohádku O Růžence. Nejmladší návštěvník Bubliny je ve čtvrté třídě.
Eliška má očividně nabitý program, přesto si najde čas ještě na sbor. Ve škole ho vede Jarmila Hlubinková. Díky tomu, že má na starosti i dospělé, tak si děti s nimi vyzkouší sborovou spolupráci a zpívají i složitější kompozice. Eliška je nadšená, že často vystupují v kostelech nebo na různých festivalech. Další vystoupení je čeká nyní v březnu.

Musíš cvičit!

Skrze vše pro ni zůstává prioritní hra na roh. Nepochybuje o svém výběru.

„Moje babička vždycky říkala, že je to nástroj typický pro holky. Do hudební školy také nějaké chodí, ale více je kluků. Naši mi stále připomínají, že jestli chci něco dosáhnou, musím cvičit. Já jim na to řekla, že nechci, aby mě nutili, že musím hlavně sama,“ vypráví Eliška.

Dívčina musí do školy dojíždět půl hodiny z Čekanic. Je už ale na své uspěchané tempo zvyklá a úkoly si dělá mezi kroužky.

Ve škole jí baví dějepis, ale učení přednost nedává. Má zažitý svůj program a mít volné pouze pondělí, jí po letech zápřahu přijde naprosto normální.