Jeho malířský svět byl plný barev. Uměl to s nimi jako málokdo. Založením romantik, obdařený zvídavým intelektem a sebekázní. Bohužel platí minulý čas: malíř Jaroslav Koliha, rodák z Dobronic u Bechyně, 9. září zemřel, bylo mu 90 let.

Narodil se 12. dubna 1924. Jeho prarodiče měli na Lužnici přívoz, převážela i maminka, otec mu zemřel, když mu bylo šest. Vystudoval Reálné gymnázium v Táboře a ČVUT, kde ho v ateliéru architektury učil i Cyril Bouda a jeho spolužáky byli Karel Malich či Zdeněk Smetana. První barvy, olejové, dostal od matčina bratra, ševce Bohuše na konci druhé světové a hned vytvořil studie samaritánů i ženský akt.

Na scénu vstoupil zkraje 
50. let s krajinami, portréty 
a zátišími. Bohužel z ní v půli 
60. let – kvůli normalizaci – nadlouho zmizel. Ale nezatrpkl. Z Prahy se vrátil do Bechyně a zakotvil v Českých Budějovicích. Jeden z posledních ateliérů měl v paneláku na sídlišti Vltava. „Tam se mohl člověk hodiny probírat olejomalbami, pastely a vstoupit do světa plného barev,“ napsal kurátor Vlastimil Tetiva v monografii, kterou v roce 1999 vydala Alšova jihočeská galerie.

Obrazy Jaroslava Kolihy mají meditativní charakter. Šlo mu o pochopení přírody, světa, bytí. Měl ale jen osm samostatných výstav, mezi roky 1962 a 1990 žádnou. Napravila to Alšovka, která mu po sametové revoluci připravila tři a představila ho na dalších třech kolektivních přehlídkách.

Zemřel malíř Jaroslav Koliha. Na snímku jeho obraz U jezu II, 1958, pastel, papír.

Od jeho 36 let, tedy víc než půlstoletí, s Jaroslavem Kolihou kamarádil malíř a architekt Antonín Malec. Vídali se několikrát za týden, spolupracovali při výzdobě a nástěnných malbách ve foyer táborského divadla nebo při podobné zakázce v lázních Třeboň.

„Jeho dílo vycházelo z podstaty tohoto kraje. Bechyňskou krajinu ztvárnil od expresivních poloh až po poetickou, kdy si z ní vytahoval barevné akordy. Viděl to, co ostatní nevidí. Jeho poetická malba je nesmírně kvalitní, málokterý malíř uměl zacházet s barvami tak jako on,“ řekl Antonín Malec.

Jaroslav Koliha byl optimista, i hřbitov pod jeho rukama zářil. Kamarádi vzpomínají na jeho vtipy, ženy ho milovaly. „Byl šlechtic a držel slovo i čas, nikdy nepřišel pozdě a nepoužil hrubého slova,“ řekl Antonín Malec.

Pohřeb má Jaroslav Koliha 18. září v Praze na Olšanech. Vzpomínat bude i kurátor Vlastimil Tetiva, který napsal: „Není člověk okázalý, ani v soukromí, ani ve výtvarné tvorbě… Jeho tvorba jitří, vstupuje do člověka jako vklad sebehledání každého z nás…“