Zbývalo ještě půl hodiny do začátku, a sál téměř praskal ve švech. Někteří čekali na jeho otevření více než dvě hodiny. Do sálu v Dlouhé Lhotě zavítali na XV. Tradiční sraz heligonkářů lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí.

„Momentálně tady máme 110 platících,“ s potěšením sdělila místní Eva Cimpová, která seděla u vstupu.

Opakovanou návštěvu heligonkářského srazu si nenechala ujít Jaroslava Novotná s manželem ze Zárybničné Lhoty. „Když nám to vyjde, přijedeme vždy. Loni ještě hodinu po půlnoci tady bylo dost lidí. Stejně jako my sraz využijí k tomu, že si poslechnou oblíbenou muziku, potkají se známými a popovídají,“ zmínila důvod své návštěvy Novotná.

Začátky na pastvě

První nezkušené tóny heligonky musela poslouchat kráva, kterou vyhnali na pastvu. Hráli a hrají podle sluchu. Noty neznali a neznají, shrnul své a bratrovy začátky Václav Kotrbáček z Předbořic u Milevska, který lidem přijel zahrát se svým bratrem Josefem z Vysokého Chlumce u Sedlčan.

„U muziky se i hádáme. Ale brácha je mladší, tak musí poslouchat,“ s úsměvem poznamenal muzikant, jenž na místním podiu stál poprvé v roce 2004. Do Lhoty jezdí rád. I když za vystoupení není nijak honorován. Všichni muzikanti hrají za občerstvení.

Na druhou stranu sálu v Dlouhé Lhotě přijel předvést své umění i Ladislav Hlinák z Týmovy Vsi od Lukavce. „Hraji asi od dvanácti let. Jezdil jsem hrát do Dolních Kralovic a tam jsem dostal pozvání sem. V tomto sále vystupuji asi popáté. Našel jsem tady i spoluhráče, tak hraji s Jaroslavem Čihákem,“ uvedl před nástupem na pódium Hlinák, který na heligonkářské srazu má rád hlavně setkání lidí naladěných na stejnou notu.

O vyhlášenosti srazu svědčí i fakt, že některé heligonkáře musela starostka obce Hana Stuchlíková odmítnout. „ Možná takových šest až osm muzikantů přijet už nemohlo. Každý zahraje dvě až tři písničky, a nevystřídali by se,“ zdůvodnila starostka, kterou zájem o účast jako každoročně potěšil.

Do sálu docházeli další lidé ještě po začátku ve 14 hodin, aby se zaposlouchali do tónu sedmnácti heligonek.