Jádro rekonstruovaného významného historického domu čp. 14 na Žižkově náměstí je středověké, se zachovalými konstrukcemi zejména v úrovni obou suterénů a v přízemí. Uliční křídlo má v přízemí zachovalé gotické klenby. Zaklenutí průjezdu i prostory horních pater jsou již klasicistní.
První zmínky o něm pocházejí z roku 1534. V 16. století dvakrát vyhořel, ale byl vždy znovu dobře opraven. Z tohoto století pochází také historický název U Bílýho vorla. Koncem 17. století se mu říkalo také Knížecí. (1).

Zásadní obnova

V polovině 19. století došlo k poslední a zásadní přestavbě, do té doby měl dům zřejmě obloučkovou lomenici se sgrafity. Horní tři patra byla upravena klasicistně okolo roku 1848. Majitelem objektu je město Tábor.

Rekonstrukční práce mohly začít až v lednu roku 2001 po jednáních s původním, byť menšinovým, spolumajitelem. Jednání se táhla, přestože horní patro s krovem byly již dlouho před rokem 1989 v havarijním stavu a ještě v roce 1997 jej uvádí Klub za staré město Tábor jako objekt v havarijním stavu.

Opravy skončily až v roce 2002 a dům opět slouží bydlení i komerčnímu využití.

V přízemí jsou klenuté prostory barokního původu, suterén vychází ze středověkého půdorysu. Horní patra jsou pak klasicistní – plochostropá. Zajímavá byla původní pavlač dvorního křídla, orientovaná k západu. Ta byla při rekonstrukci využita jako zimní zahrada bytů, osvětlených pouze z této strany. K historickým prvkům patří kromě klenutého sklepa a přízemí například kamenné krakorce pro vykonzolování patra dvorního traktu.

Byla rovněž obnovena poničená klasicistní hlavní fasáda a umístěno domovní znamení. Vzhledem k potřebě zachování klenutých prostor přízemí a determinování polohy schodiště do horních pater, nešel do dispozice umístit výtah, který by pro takto vysoký objekt byl provozně žádoucí.

Velké diskuse se vedly o novém zastřešení. Vzhledem ke komplikovanému půdorysu bylo nakonec zvoleno složitější řešení s prostorovým navázáním na sousední dva domy. Podkroví je otevřeno do náměstí pultovými vikýřky, do dvorní části střešními balkónky v kombinaci se střešními okny.

Postupem výstavby bylo nutno činit několik významných změn, které vyplynuly jednak z komplikovanosti vlastní dispoziční skladby, sestávající z části uliční a části dvorní, a také z konstrukční provázanosti se sousedním objektem – první patro sousedního objektu je „zasunuto“ mezi přízemí a 2. patro.

Přes veškerou snahu o narovnání během projektování se nepodařilo majetkoprávně vyčistit tento zdroj budoucích stavebních a provozních problémů. To jsou však poměrně časté problémy táborských historických objektů, na styku sousedících objektů jsou jaksi „na přeskáčku“ ohraničovány půdorysy jednotlivých podlaží. Sousedská hranice pak není tvořena jednotnou vertikální rovinou.

Dům poskytuje bydlení v samotném centru historického jádra města. Jsou s tím spojeny samozřejmě i negativní specifika centra města, například zvýšený hluk a dopravní komplikace. Nabízí bydlení ve čtyřech komfortních bytech, z toho v jednom mezonetovém, dále ve dvou malometrážních bytech a ve dvou garsoniérách. Kromě toho skýtá v parteru dva komerční prostory. Domovní vybavení je řešeno jednak v historických sklepech uličního křídla, jednak v přízemí zadního traktu.

(Zdroj: (1) K. Thir: Staré domy a rodiny táborské, 1920)

Jan Stach