Na počátku svého života v sedle jste říkal, že vlastního koně nechcete, a najednou máte čtyři. Co změnilo původní plány?
Když jsem po iks letech začal znovu jezdit a přišel na statek, kde se mi líbil kůň, tak měl zrovna zraněnou šlachu. Takže jsem neměl na čem jezdit. Veterinář, co k němu přišel, mi řekl, že by věděl o koni pro mně. Jel jsem se podívat a druhý den si kobylu přivezl. A tady už jsem jezdil na její dceři, pak si také Jana napůl s kamarádkou koupila koně Gustava, no a dnes už máme čtyři koně.
Troufnul byste si na vlastní statek a chov?
Troufnul, ale je to hrozná zátěž. Nechci říkat ne, ale takhle mi to vyhovuje víc.
Co si myslíte o chovateli, který dokáže koně týrat?
To je kapitola sama pro sebe. Je to široký pojem, protože ve známost vejdou v lepším případě vyloženě precedentní případy, kdy zvířata ve strašných podmínkách i zemřou. To je zoufalé, naštěstí podobných případů není až tolik. Spíš bych se zamýšlel nad tím, že konvenční způsob chovu je svým způsobem také týrání.
Měli by žít volně?
Myslím si to. Koně se nezměnili, člověk je nezdegeneroval, protože na to neměl čas. Vyvíjeli se desítky milionů let a ty naše dva tisíce roků jsou v tom zanedbatelné. Jde o to, že jim podmínky, které měli v přírodě, nemůžeme vrátit, i když byly tvrdé. Jenže koně mají obrovský potenciál k přežití, protože jejich reprodukční schopnost není tak velká. Můžeme jim ale vytvořit podmínky, v nichž by byli daleko šťastnější i zdravější. Na to však chce slyšet jen málo lidí. Víme například, že koňům dělají problémy podkovy, které jsme jim dali s uzavřením do boxů. Tím ztratili dostatek pohybu a kopyta to přestala snášet. Pro kopyto je totiž důležité, aby kůň celý den chodil, osm hodin venku nestačí.
U vás to mají jinak?
Ano, už dva a půl roku mám koně ve stádě venku. Je to na nich obrovsky znát. Jsou daleko komunikativnější , vyrovnanější, klidnější a zdravější.

Podlehl vzlyku

Loni jste se po více než dvaceti letech soužití s herečkou Janou Bouškovou oženil. Nejste tak trochu staromódní?
To nevím, pro mně je to spíš zbytečný. Ve svatbě nehledám nic, co by pro vztah bylo nutný.Je to nedůležitý papír, ale tak nějak se to semlelo.
Počkejte, to vypadá, že jste ji o ruku nepožádal romanticky?
Ne, romanticky jsem o ruku skutečně nepožádal…
To jste mě zklamal. Většina čtenářů totiž ví, jak romanticky jste si ji namlouval.
To chápu.
A jak to tedy ve vašem případě vypadalo?
Já jsem se byl s Janou po její delší přestávce projet na koni a ona spadla a zlomila si čtyři žebra. Když ležela v nemocnici, byla celá modrá a nemohla dýchat, tak jí to asi všechno přišlo líto a řekla mi, že by nechtěla umřít jako vdova (po prvním manželovi, poz. red.) a jestli si ji vezmu. Tak jsem odpověděl, že jestli už se k tomu chystá, tak klidně. My jsme o tom už mockrát mluvili, Jana znala můj názor, ale ve finále jsem se necukal. I když jsem měl vždycky pocit, že ten papír vztah změní k horšímu.
A stalo se tak?
Mám pocit, že ne.