Volný čas mimo divadlo je pro něj tabu, stejně jako učení se do školy v domácím prostředí. Šestnáctiletý Vojtěch Morava z Tábora chce být totiž divadelním hercem.


S divadlem začal koketovat už v osmi letech. Proto, že ho bavilo číst a líbilo se mu divadlo, rodiče Vojtu přihlásili na literárně dramatické studio Jindřišky Bumerlové v Táboře. Před čtyřmi lety přešel k ochotníkům Divadelnímu souboru Tábor, kde dostal větičku tehdy připravovaných Našich furiantech.
„U paní Bumerlové to bylo fajn, ale patnáct minut na pódiu mi přišlo málo. Chtěl jsem víc. Našel jsem si stránky ochotníků a chodil na představení, která se mi líbila. Přihlásil jsem se a rok čekal na svou první miniroli,“ popisuje začátek Vojta, který na bechyňské keramičce studuje obor propagačního výtvarnictví a grafiky.
Ten si zvolil poté, co ho rodiče odmítli pustit na konzervatoř.
„Byl bych prý od nich moc daleko. Spíš si ale myslím, že nechtějí, abych byl hercem. Vím, že uživit se tím není legrace. Přesto to chci. To je i jeden z důvodů, proč jsem šel na obor propagace. Mohu výtvarničinu dobře spojit s divadlem v podobě plakátů a scénografie,“ vysvětluje.


Na herectví ho baví zejména rozmanitost osobností, do kterých se může převtělovat. „Divadlo je hra se vším, čím člověk disponuje. Co vše lidské tělo dokáže,“ dodává mladý herec.


Má našlápnuto


Po vystudování bechyňské průmyslovky by šel rád na DAMU, katedru alternativního a loutkového divadla.
Svého načatého studia se ale rozhodně nevzdává. „Když to půjde spojit s propagací, bude to ideální. Hrát divadlo je pro mě ale nejvíc!“ upozorňuje. Pro kariéru divadelníka má dobře našlápnuto. Hraje hlavní roli v hře o snech Malém Alenáši, kde coby Alenáš spravuje sny.
A nejen to. Svou stopu zanechává na scénografii, plakátech i kostýmech. Letos byla hra na regionální přehlídce malých divadel Pohádkovém víkendu v Českém Krumlově doporučena na celostátní setkání Popelka Rakovník. V současnosti pracuje na úpravě a sjednocování kostýmů, scénografii a plakátech hry Vláda tmy, která měla v Táboře nedávno premiéru.


Tábora se nevzdá


Když mu jeho sen nevyjde, zůstane u grafiky. Jestli však ano, rád by se vrátil po vystudování DAMU do Tábora.
„Nelíbí se mi komerční divadla. Jsem pro kvalitu, ne kvantitu. V Táboře bych chtěl dělat třeba dramaturgii. Také si myslím, že městu chybí stálá divadelní scéna, i když je malé. Určitě by to přispělo k oživení,“ načrtává Vojta.


Kromě Divadelního souboru je také členem sezimoústeckého Divadélka Múzika, spolku Tatrmani v Sudoměřicích u Bechyně, s kamarády dělá ohňovou show Infantilní klauni hrajíce si s ohněm, spolupracuje s táborskou knihovnou na projektu scénického čtení, který nyní startuje, a s pořadateli koncertů Bamboo production.


Divadlo je pro něj vším. „Rodiče nejsou nadšení, že nejsem moc doma, ale na představení chodí. Divadlo je o čase a doma mě to nebaví. Učit se však stíhám, většinou v divadle. A holky? Taky stíhám, v divadle,“ říká s úsměvem Malý Alenáš.


Rád by si jednou zahrál roli Doriny v Molièrově Tartuffe, a to i přesto, že je to role ženská, a v Čapkově Matce by chtěl hrát Toniho. Jeho oblíbení herci jsou Miroslav Etzler a Vilma Cibulková.

David Peltán