Jaké jsou hlavní teze vaší přednášky?
Tomáš Baťa, zakladatel největší obuvnické firmy na světě a jeho práce. Co docílil, vymyslel, realizoval a kolik vychoval kolem sebe lidí. Život Tomáše Bati a jeho firmy. Jeho rozhodnutí, firemní rozhodnutí a firemní strategie a celý systém, který Baťa zavedl. Byl to systém výroby a obchodu, ale také systém sociální a výchovný. Co firma Baťa dokázala v letech dvacátých a třicátých.

Je možné dnes Baťův systém aplikovat? Nezměnila se doba?
Doba se samozřejmě změnila. Nelze nikdy aplikovat to, co bylo před mnoha lety úspěšné na dnešní dobu. Je potřeba hledat paralely nebo principy, které fungují ve všech společnostech, ve všech režimech a v každém čase. To si myslím, že je Baťova soustava řízení schopna nabídnout.
Nelze ji kopírovat stoprocentně, ale mnoho věcíje dnes baleno do moderních metod řízení, do ekonomických systémů. Nikdo to nenazývá Baťovými nápady, ale používají je. Myslím, že systém, je v mnoha věcech životaschopný, ale je potřeba ho upravit na současnou dobu.

Jak vypadá současnost Baťova systému, přeci i sám Baťa se musí přizpůsobovat době?
Třeba přenášet výrobu do levnějších zemí.
To už začal Tomáš Baťa ve dvacátých a třicátých letech. Přenášel výrobu do méně rozvinutých zemí. Tehdy to nebylo ani tak z důvodu ceny výrobku nebo ceny pracovní síly, jako je tomu dnes. Bylo to hlavně proto, že potřeboval výrobky velmi rychle distribuovat na trh. Takže pokud je byl schopen vyrobit někde na Dálném východě, tak je také mohl na Dálném východě prodat. Také v roce devatenáct set dvacet sedm, měla firma Baťa první prodejnu v Číně. Dnes je tomu naopak. Znovu po mnoha letech zase Baťa otevírá první prodejny v Číně. Vše se změnilo. Také firma Baťa musela přejít k přenesení výroby za levnou pracovní silou, což tehdy nebylo.

Dá se použít něco z Baťových velkorysých sociálních programů?
Dnes se nelze pouštět příliš do sociálních programů, které za Tomáše Bati byly běžné a posilovaly image firmy. Díky obrovské konkurenci nejde dnes do ceny výrobku kalkulovat nějaké další přidané náklady, jako je sociální systém a podobně. To dnes dělají státy, ne firmy.

Takže domky pro dělníky, co vznikly kolem Sezimova Ústí nebo Zlína by už dnes byly pro dnešní firmy drahé?
Možná by to drahé nebylo. Záleží na daňovém systému, jestli by firmy domky mohly nějakým způsobem zhodnotit v nákladech. Myslím ale, že pokud by je stavěly za vlastní peníz a vybíraly nízký nájem od svých zaměstnanců, nebyly by schopny to ufinancovat. To tehdy za Bati asi šlo.

Ještě bych se chtěl zeptat na otázku Outsourcingu. Dnes je trend spíše věnovat se jedné hlavní činnosti a tenkrát měl Baťa všechno své. Jak to vidíte?
To je přesně ta změna doby, o které jsme mluvili. Tehdy Baťa také chtěl používat outsourcing, Protože dynamika jeho firmy byla obrovská, nikdo mu v dodávkách nestačil. Jeho to tudíž nutilo k tomu, aby buď firmy kupoval a přetvořil si je k obrazu svému, nebo si zakládal své vlastní. Byla to tedy jiná situace.
Jak se díváte na Baťovo bankovnictví. Slyšel jsem, že si u něho lidé spořili? Dá se toto aplikovat u větších firem?
Mám pocit, že to někdo dělá. Že jeho lidé si mají možnost ukládat peníze ve firmě. U Baťů to fungovalo velice zajímavým způsobem. Vedoucí pracovníci měli svá konta. Na ty byly převáděny jejich výplaty. Pokud tam ta výplata byla, tak on mohl čerpat jenom určitou částku. Jeho nadřízený musel vidět, jestli je tam nějaká jistina třeba pro případ ztrát nebo výroby zmetků či dalších nesrovnalostí. Na druhou stranu zase firma tyto peníze investovala do svého rozvoje a v určitém období nepotřebovala vůbec bankovní úvěry. Důvěra zaměstnanců v to co dělají, že tam ukládají vlastní peníze, byla veliká. Baťa se jim odvděčil tím, že zatímco běžné vklady byly úročeny dvěma nebo třemi procenty, u něho to bylo deset procent. To znamená zhodnocení daleko větší, protože peníze byly vkládány do investic, které začaly vydělávat.
Lidé se tedy podílely na úspěchu firmy?
Ano, přesně, to byl ten systém. Motivovat lidi k tomu, aby co nejlépe pracovali a tvořili co největší hodnoty. To si myslím, že se Baťovi dokonale podařilo. A lidé, kteří u Bati pracovali toto považují za volnost, kterou jim dával, v rozhodování, v možnostech se uplatnit
Baťa je známý svým přístupem ke vzdělávání mládeže. Dalo by z tohoto něco použít?
Baťův systém vzdělávání byl jednoduchý a jedinečný. On ho prosadil naproti všem překážkám, které mu kladli z Ministerstva školství. Prosadil vlastní systém, který byl založený na zkušenostech a na znalostech. Nestačilo jenom něco vědět, ale bylo třeba znalosti používat, aplikovat. Lidé chodili normálně do práce, postupovali od dělnických profesí přes mistrovské, a vedoucí místa. A odpoledne chodili do školy, kde se učili předměty, které potřebovali ke své práci. Předměty škola učila tak, že pokud by člověk z firmy Baťa odešel, byl schopen se s těmito vědomostmi živit. Baťa vychovával přímo podnikatele. Lidi s podnikatelským myšlením. A to bylo jeho motto. Z každého svého, neříkal zaměstnance ale spolupracovníka,mít podnikatele. To se mu dařilo. Každý na svém místě byl jako podnikatel. Uměl si spočítat výplatu, náklady, výnosnost, výkonnost. Jednotlivé dílny byly samostatnými účetními jednotkami, takže všichni věděli, co dělají a jak to dělají. Každý po skončení týdne věděl, jestli je firma v zisku nebo ve ztrátě. To bylo motivační pro všechny od posledního dělníka až po vedoucího provozu. Tenkrát ve třicátých a čtyřicátých letech byly ve Zlíně vyšší výdělky než ve Francii.
Jak to bylo po revoluci s návratem Bati? Baťa neměl zájem dostat podniky zpátky?
O tom mnoho lidí spekuluje. Bylo to daleko složitější. Baťa se vrátil do republiky okamžitě po revoluci, kde šedesát let nemohl být. Bohužel tehdejší vlády rozhodly o tom, že akciové společnosti nebudou restituovány. To znamená, že akciová společnost Baťa nebyla v restituci. Baťa ji nemohl restituovat a pokud žádal o to, aby mu byla vrácena, tak mu nebylo vyhověno. Všechno co dnes firma Baťa v Česku má, vše si musela koupit. To znamená všechny prodejny. I továrnu, kterou má v Dolním Němčí. Všechno si museli znovu zaplatit.
Takže dřívější Svit Gottwaldov nemohl dostat?
Ne nemohl. Podle zákonů v roce devadesát nebylo možné tuto společnost dostat zpátky.