Jsou lidé, na které by se zapomínat nemělo. Jihočeský sochař a keramik Antonín Škoda mezi ně určitě patří. Jeho třetí ženě Marii Škodové se podařilo vydat umělcovu monografii, která by měla být prvním krokem ke zmapování celé jeho tvorby.

„Tuto knihu je třeba vnímat jen jako možnost přiblížit dílo Antonína Škody širší veřejnosti. Zachycuje jen průřez jeho díla, nikoli dílo kompletní. Mnoho jeho věcí je dosud mezi lidmi, ale také ve veřejných budovách. Nevíme přesně, kde je hledat a budeme vděčni za jakékoli informace o dílech, která v této monografii zachycena nejsou,“ vzkazuje veřejnosti Marie Škodová.

První úlovek po vydání podobné výzvy ve Veselsku na sebe nedal dlouho čekat.

„Ozvala se mi paní, shodou okolností bydlí dnes v bytě, ve kterém jsme kdysi s manželem také bydlívali. Před léty si na výstavě koupila vodníka od Antonína Škody. Zajímaly mě k tomu podrobnosti, ale ty si už bohužel nevybavovala. I tak jsem moc ráda,“ dodává Marie Škodová.

Vydání monografie by mělo z větší části uhradit město Veselí nad Lužnicí. Zrození knihy však provázely těžké porodní bolesti.

„Kdysi byla nějaká sbírka na vydání této publikace, která vynesla asi šestnáct tisíc korun. Už ani nevím, kdo to vyprovokoval a jak se k tomu město dostalo, že finanční prostředky obhospodařovalo. Nicméně zastupitelstvo schválilo doplnění sbírky o sedmdesát tisíc korun a zařadilo tuto položku v celkové výši osmdesát šest tisíc do rozpočtu,“ shrnul starosta Veselí Jaromír Novák.

Publikace ale nevyšla a město částku postupně přerozpočtovávalo stále dál.

„I my jsme to v roce 2006 přebrali a pokračovali v tom. Někdy v minulém roce se do akce vložil náš kronikář pan Jelínek a dovedl to do konce. V listopadu nám sdělil, že do tisku by kniha měla jít počátkem prosince a vyfakturováno by mělo být do konce roku,“ doplnil starosta.

Bohužel to tiskárna nestihla a do tisku šla kniha až 6. ledna. Město tak bude muset položku zařadit do rozpočtové změny.

Text knihy pochází z pera Marie Škodové, ženy, která se sochařem strávila poslední roky jeho předčasně ukončeného života. O fotodokumentaci se postaral veselský kronikář Václav Jelínek.

„Já jsem ani netušil, že se něco takového chystá, vlastně až do loňského května, kdy paní Škodová napsala k výročí úmrtí jejího muže vzpomínku. Připsala tam, že se jí nedaří dokončit to, co před lety začala a že si s tím moc neví rady. Přišlo mi to líto, tak jsem jí nabídl, že jí s tím pomohu,“ líčí nedávné události Václav Jelínek.

Slovo dalo slovo a kronikář se vydal po kraji fotografovat Škodovo dílo. Když bylo vše pod střechou, společně oslovili několik tiskáren a monografie je na světě. Ještě je teplá, protože v pátek si zásilku vyzvedli v českobudějovické tiskárně.

Při dokumentování sochařova díla šlo kolikrát o práci přímo detektivní.

„Přijel jsem do Ševětína, kde jsem chtěl vyfotit Škodovy reliéfy, které zdobily fasádu mateřské školy. Jenže na budově právě probíhaly zateplovací práce. Ředitelka mě pak zavedla do sklepa, kde byly reliéfy uloženy. Na fasádu už se nevrátí, ale měly by zůstat na chodbách školy,“ odvyprávěl „historku z natáčení“ Václav Jelínek.

Paradoxně ve Veselí nad Lužnicí, kde umělec dlouhá léta žil, najdete jen velmi málo z jeho děl. Chátrající fontánka uprostřed Blatského sídliště už volá po opravě a plastika milenců před vchodem do obřadní síně města by si možná zasloužila důstojnějšího umístění. Táboráci pro změnu zřejmě denně procházejí okolo žab na Křižíkově náměstí, aniž by věděli, že pocházejí právě z dílny Antonína Škody. Sochařovo dílo zdobí například také českobudějovickou sportovní halu, hotel Gomel či jídelnu v třeboňské Auroře.

„Chtěla bych ještě vzkázat sponzorům, kteří na knihu tehdy věnovali prvních šestnáct tisíc, že pro ně mám samozřejmě publikaci zdarma. Bohužel na některé z nich už nemám žádné kontakty. Byla bych ráda, kdyby se mi je touto cestou podařilo oslovit,“ vyzývá Marie Škodová.

Kniha vyšla nákladem 400 kusů a k dostání by měla být v co nejkratší době ve veselském infocentru, v muzeu a po dohodě s knihkupectvím Ludmily Přibylové možná i tam. Cena by neměla přesáhnout 170 korun.

Antonín Škoda

Narodil se 3. listopadu 1935 v Soběslavi. Dětství už ale prožil ve Veselí nad Lužnicí, kde zapustil své kořeny a nikdy město neopustil. Vystudoval SPŠ keramickou v Bechyni u profesora B. Dobiáše staršího. Úspěšně vykonal přijímací zkoušku na UMPRUM v Praze, ale studium nedokončil. Byl nejmladším členem skupiny Jih, členem skupiny Klub a členem SČVU, jehož soutěží se pravidelně účastnil a několikrát byl i oceněn. Kromě individuální tvorby působil v 60. letech ve výrobním družstvu Jihotvar v Hrdějovicích. Za jeho působení zde se staly výrobky družstva pojmem. Po odchodu z Jihotvaru v 70. letech se věnoval volné tvorbě. Spolupracoval s architekty i výtvarníky. Svými keramickými reliéfy a plastikami vyzdobil sportovní haly, školy, obřadní síně, lázně, hotely i restaurace. Po revoluci pracoval pro soukromou firmu. V Krajinské ulici v Budějovicích byla jeho díla volně prodejná pod hlavičkou firmy Keramika z podloubí. Tvořil velké objekty i drobnou keramiku. Mnoho jeho věcí dodnes zůstalo mezi lidmi, které rád obdarovával.