Po loňském vyprodaném koncertu kytaristy Laurence Jubera připravil pořadatel svátku vína tedy další hudební lahůdku z kytarové scény. „Zveme všechny příznivce skvělé hudby na jedinečný koncert britského kytaristy Dylana Fowlera, který je v hudebním světě považován za jednoho z nejlepších hráčů světa na akustickou kytaru. Tento výjimečný hudebník propojuje irskou hudbu i hudbu východní Evropy s ostatními žánry," představuje umělce ředitel Táborského festivalu vína a učitel hry na kytaru Jiří Blafka.

A hudebník k tomu pro Táborský deník upřesnil: „Zahraji z různých desek, které jsem vydal u vydavatelství Acoustic Music. V hudbě propojuji keltskou muziku zejména z oblasti Velsu a hudbu, která je ovlivněná mým neustálým cestováním po světě. V Táboře také budu hrát a propagovat moji minulou desku A Passionate Landscape."

V předprodeji, který se koná v recepci hotelu nebo přes webové stránky Táborského festivalu vína, pořídíte vstupenku za 200 korun. Na místě pak za 250 korun.

„V České republice jsem hrál už dvakrát. Pokud si pamatuji bylo to v roce 2007 na festivalu Kytara napříč žánry, který pořádá Standa Barek, a rok před tím jsem tu hrál své sólové koncerty. Hodně se k vám těším, protože cítím, že lidé zde jsou na mé hraní dobře naladění," míní Fowler.

Podpora klubu

Výtěžek z jeho koncertu opět půjde na podporu dětského klubu Janíček, který festival podpořil už benefičním představením Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem. „Za výtěžky z benefičních akcí jsme velmi vděční. V září Janíček otevřel dětský klub v Klokotské ulici na Starém Městě, a tak peníze poputují na vybavení a zbylou část vložíme do vytvoření projektu, jehož cílem je získání Fierlingerovy vily v Sezimově Ústí pro provozování waldorfské mateřské školky. Nově také budeme nabízet i poradenství," naznačila za Janíček Denisa Mari.

Kalich a víno

Pořadatelé Táborského festivalu vína už nechali částečně nahlédnout do předběžného programu pro následující, sedmý ročník, který se uskuteční od 3. do 29. března.

Sedmý ročník slavnosti vinného moku se pak tematicky zaměří na 600. výročí upálení mistra Jana Husa. „Víno, kalich, středověká tematika. Lehce se s festivalem dotkneme historie, ale i té vinařské a gastronomické. Budou tu skutečně raritní lahůdky," láká Jiří Blafka.
Návštěvníci ani tentokrát nepřijdou o herce Jaroslava Duška a Báru Hrzánovou, která přiveze populární představení Hrdý Budžes. První novinkou nadcházejícího ročníku pak bude rezervace vstupenek přes internet. Předprodej pořadatelé chystají spustit od 11. listopadu v 11.11 hodin.

„První hudební nástroj je lidský hlas"

Po kytarových špičkách jako byl Beppe Gambetta, Adam Rafferty či loni Laurence Juber z McCartnyho Wings přijede tento pátek na jih Čech další kytarový virtuos světového formátu. Na pódiu táborského Hotelu Palcát zahraje od 19 hodin Dylan Fowler z Walesu. Kytarista, který propojuje folk s balkánskou, jazzovou, rockovou 
a klasickou hudbou. „Vždy jsem se zajímal o hudbu z různých koutů Evropy," říká 58letý kytarista.

Už jste někdy hrál v České republice? A jaké je tu podle vás publikum?
Už jsem tu hrál dvakrát. Pokud si dobře pamatuji, bylo to v roce 2007 na festivalu Kytara napříč žánry. Vystupoval jsem s mým triem Taith, jež propojuje velšskou a irskou muziku. Hrál jsem na mandolínu a perkuse, doprovázel mě Gillian Stevens na violy a tradiční raný velšský hudební nástroj crwth a Timo Vaananen na kantelu, tradiční finský nástroj podobný citeře. Rok před tím jsem hrál ještě sólově po České republice. Hodně se k vám těším, protože cítím, že lidé jsou zde na mé hraní dobře naladěni.

Co od vás diváci uslyší?
Zahraji z různých desek, které jsem vydal u vydavatelství Acoustic Music. V hudbě propojuji keltskou muziku zejména z oblasti Walesu a hudbu, která je ovlivněná mým neustálým cestováním po světě. V Táboře také budu hrát a propagovat moji desku A Passionate Landscape.

Díval jsem se, že vás hodně zajímají země východní Evropy…
Vždy jsem se zajímal o hudbu z různých koutů Evropy. Od doby, kdy jsem asi před 
30 lety slyšel tradiční vokální písně z Bulharska. Vždy mě těší, když mohu spolupracovat s hudebníky ze zemí jako Bulharsko, Bosna, Srbsko nebo Maďarsko. A pokaždé mě doslova fascinuje, jak je tato tradiční hudba blízká keltské muzice mého domova, Walesu. Ty pocity a vášeň jsou podobné, přestože žánry zní jinak.

Jak dlouho už hrajete na kytaru a proč zrovna na ni?
Začal jsem na ni hrát, když mi bylo 16 let, do té doby jsem hrál na piáno, které ale dodnes nezanedbávám. Rok jsem studoval klasickou hudbu, ale víc mě lákalo hraní rockové, jazzové a funkové hudby. Rozhodl jsem se proto věnovat se těmto žánrům víc, začal jsem pracovat na tom, abych pochopil stavbu harmonie a rytmů za pomocí piána. Snažil jsem se naposlouchat nespočet hudebních žánrů. V této fázi jsem se osamostatňoval a vzdělával sám, a dělám to dodnes, i když je tomu už víc než 40 let. Zároveň mě začala zajímat hra na akustickou kytaru a snažil jsem se proniknout do tajů tradiční hudby. Vše, co ve výsledku dělám, je kombinace těchto různorodých stylů.

Na záznamech vašich koncertů jsem si všiml, že při hraní zpíváte. To není u virtuosů zrovna běžné, spíše to dělají jazzmani. Co si rád poslechnete?
Vychází to opět z hudby, která mě ovlivňuje. Zpívám si lidové písně ve welštině a někdy v angličtině, protože jejich písně se zabývají všeobecnými tématy. Lidský hlas považuji za náš první hudební nástroj v životě. Poslouchám hodně muziky tak, jak moc to jen jde. Je téměř nemožné říct, která je má nejoblíbenější, ale mám interprety, kteří mě oslovují celou dobu: Keith Jarret, Bill Evans, Joni Mitchell, Egberto Gismonti – hudebník, jenž mluví srdcem…

Autor: David Peltán