Zemský náčelník Selské jízdy Otakar Havlík podepsal protikomunistickou ligu, a to mu nikdy neodpustili. Jako mnozí další se stal obětí systematické likvidace selského stavu v padesátých letech. Lidé na něho ale nezapomněli. Právě dnes uplynulo 51 let od jeho úmrtí a den před Silvestrem to bude 115 let od jeho narození.

Vás to ještě čeká

„Byl jsem tehdy malý kluk, ale vidím to jako dnes, jak volá na mého tatínka: ,Johan, mě už zlikvidovali, tebe to ještě čeká,,“ vzpomíná na svého souseda a dědečka svých kamarádů Miloslav Černý z Meziříčí. Do meziříčského zámečku paní Bartáčkové se Otakar Havlík uchýlil po násilném vystěhování poté, co mu komunistická zvůle zabavila všechen majetek.
„Bylo mi devět let, když pan Havlík vystavěl na zahradě krásný plůtek z rovných špičatých planěk. Nemohl pochopit, že se mi jedna z nich hodila na kopí. Nezlobil se, všechno mi trpělivě vysvětlil,“ říká Černý. Podle jeho slov byl Otakar Havlík velmi vzdělaný člověk ryzího charakteru, ochotný vždy všem nezištně pomoci. „Když se v okolí telila kráva, volali jeho. Pomáhal, kde bylo potřeba,“ vzpomíná.
V Selské jízdě navázal Havlík na rodinnou tradici. Záhy se vypracoval na okresního náčelníka. Od roku 1933 až do roku 1945 byl zemským velitelem. Selská jízda však padla spolu s Agrární stranou, jejíž byla odnoží. „Agrárníci byli obviněni z kolaborace a strana byla zrušena. Pole působnosti pro nadcházející volby se uvolnilo a komunisté získali většinu. Dál už to každý zná,“ vypráví Černý.

Vlastizrada?

V padesátých letech začal hon na čarodějnice. Pod záminkou obvinění z vlastizrady vyvlastnili majetek mnoha středních a vyšších vrstev sedláků. Havlík byl přinucen k přiznání vykonstruovaného obvinění a odsouzen na šest let. Po roce se vrátil domů s pokročilou rakovinou plic. „Když jsem si pro něj dojela do nemocnice v Jičíně, kde byl hospitalizován, jenom mě popadl. Ani jsme nemohli mluvit,“ vybavuje si dodnes jeho dcera Jiřina Havlíková.
„Hluboce miloval svou rodinu. Pamatuji si, jak nám tvrdil, že on s maminkou se už pádu komunismu nedožije, ale já se sestrou určitě, protože je to nelidský režim, který nemůže mít dlouhého trvání,“ dodala Havlíková.

Rehabilitace

Po revoluci byl Otakar Havlík rehabilitován a statek vrácen rodině v restituci. Jeho dva vnuci Jiří a Otakar Záhorovi dali zdevastovaný majetek do pořádku a dodnes na něm hospodaří. „Myslím, že jsme mu to dlužili. Viděl v nás svoji budoucnost. Ani bychom asi nemohli jinak,“ objasnil vnuk Otakar Záhora.

Vítali Masaryka

Selská jízda vznikla ze starých jezdeckých banderií. Jejím cílem bylo naučit venkovského člověka, jak vycvičit svého koně k všestranné způsobilosti tak, aby vyhovoval potřebám v zemědělství i branné moci. „Organizovali různé závody a vystoupení, na kterých předváděli jezdecké dovednosti jednotlivých členů, ale i koní,“ vysvětluje Černý. Když přijel do Tábora prezident Masaryk, vítala ho v uniformě také Selská jízda. Tvořili stafáž na sokolských sletech, pořádali polní cvičení nebo oblíbené lovecké jízdy. V některých okresech jako například Hradci Králové, Pardubicích i v okolí Prahy se tradice znovu probouzí k životu.