Další výstavu od Šechtlů, v pořadí již devátou, si mohou zájemci prohlédnout v Muzeu fotografie Šechtl a Voseček v domě U Lípy na náměstí Mikuláše z Husi. Nese jméno Leikaření Josefa Jindřicha Šechtla.
„Starého pana Šechtla, který byl mým tchánem, jsem znala už asi jako sedmdesátiletého. Byl velice příjemný, usměvavý a plný energie. Se svým otcem se pustil do kinematografie a do prvních projekcí filmů a v roce 1897 už na Střelnici promítali filmy,“ zavzpomínala při vernisáži výstavy, která potrvá až do konce září, Marie Šechtlová.
Josef Jindřich Šechtl (1877 – 1954), na jedné straně vlastník úspěšného portrétního ateliéru Šechtl a Voseček, na druhé vášnivý fotoreportét, si koupil Leicu před rokem 1928. Leica byla jako první aparát na kinofilm uvedena na trh roku 1925 a pro své miniaturní rozměry i kvalitní optiku sklidila okamžitý úspěch. Pohotovost a nenápadnost fotoaparátu umožnily nový styl fotografování, který spočíval zejména ve focení lidí v nestřežených chvílích přímo na ulici a pro který se zaběhl termín leikaření. A tak se Šechtl stal jedním z průkopníků kinofilmového materiálu v Čechách. „Když jsem skenovala jeho kinofilmy, uvědomila jsem si, že pan Šechtl ve svých 53 letech nebyl tak starý a vetchý pán, jak jsem o něm slýchávala. Vydával neuvěřitelné sportovní výkony. Do 77 let kudy chodil, tak fotil. Například, když fotografoval Sokolský slet v roce 1936, tak musel být evidentně na střeše tramvaje. Dokázal se skrývat celé hodiny za parapetem a fotit,“ přiblížila Michaela , dcera Marie Šechtlové.
Ve sbírce je mnoho zajímavých historických momentů. J.J. Šechtl například fotil na Sokolské plovárně (1931–32), znovuotevření bechyňské dráhy za účasti Františka Křižíka (1938), osvobození (1945), pohřeb prezidenta Edvarda Beneše (1948), a mnoho dalších.
Výstava se koná u příležitosti dokončení plné digitalizace jeho kinofilmů, přičemž mnohé ze snímků jsou publikovány vůbec poprvé.