Režisér Otakáro Maria Schmidt strávil dětství na Písecku a zamiloval si Tábor

Otakáro Maria Schmidt, který se hrdě hlásí k jihočeským kořenům, zve na film do kina a vzpomíná na své dětství na jihu Čech.

Před pár dny měl premiéru váš nový film Alenka v zemi zázraků. Přibližte ve zkratce, o čem je a proč by si ho lidé neměli nechat ujít?
Úsměvné a poetické vyprávění malé dívky, která jako Alenka v říši divů putuje krajinou svého dětství jako kouzelným labyrintem a pozoruje a zaznamenává svět. Sny a realita se jí prolínají a vykreslují skrze její rodinu a svět slavností, kterými doslova protančí svým fantazijním viděním světa. Před očima jí ožívají tajuplné a legendární postavy Malého Prince, Jana Nepomuckého, Pražského Jezulátka, Anděla a dalších - na Malé Straně a v okolí Karlova mostu a také v Itálii, kde v kraji své babičky prožije kouzelné zážitky na karnevalu v Benátkách. Alence odejde její vysněný kamarád a s ním jí zemře její dětství. Pomocí „zázračné“ koule najde za zrcadlem střed labyrintu své duše a vzkřísí se do dospělosti.

Zdroj: Tým fotografů k filmu Alenka v zemi zázraků!Alenka v zemi zázraků je osobitou parafrází známé Alenky v říši divů. Film je natočen podle stejnojmenné knihy autorky Jany K. Studničkové a spolurežisérky filmu a vydalo jí nakladatelství Flétna s mnoha barevnými fotografickými výjevy z filmu.

Film je popsán jako autobiografické fantaskní vyprávění, které se pohybuje mezi poezií, snovou mystikou a humorem. Pro jakou cílovou skupinu diváků je určen?
Pro mladé snivé diváky, pro toužící mládež, pro létající intelektuály, pro čtenáře krajin, pro chytré blouznivce, pro milovníky Mikulášových patálií, pro rodiče Malých Princů a Alenek, pro stárnoucí památkáře archetipických snů, pro výletníky do fantastických světů, pro hledače půdních tajemství…

Alenka v zemi zázraků má záštitu kardinála Dominika Duky, který filmu také požehnal na premiéře v Praze. Co to pro vás znamená?
Velmi mnoho, jsme dlouholetí přátelé a scházíme se čas od času, abychom se poradili nad obsahem našich dokumentárních filmů, které vytváříme pro Českou televizi a daří se nám skoro se všemi se pak prosadit i v naší spřátelené filmové společnosti v Madridu – GOYA PRODUCCIONES, která naše filmy propaguje na hlavní stránce, vydává na DVD a šíří do Latinské Ameriky, španělsky mluvících zemí a do Severní Ameriky. Možná právě řetězením událostí, které na sebe navazují, vznikají díky Bohu i otci Dominikovi.

Otakáro Schmidt zve diváky na Alenku v zemi zázraků!

Natáčeli jsme film Pražské Jezulátko (po stopách českého Ježíška) a byli jsme za tento film nominováni jako první Češi na evropskou cenu Per Artem ad Deum a umístili se za legendárním Ennio Morricone.

K tomuto filmu byla vyrobena originální skleněná verze Pražského Jezulátka, která se poté stala darem kardinála Dominika Duky pro papeže Benedikta XVI. za udělení hodnosti kardinála. A tu jsme mu s Janou do Vatikánu vezli autem.

Dále film Cyril a Metoděj (Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane!), jeden z nejúspěšnějších dokumentů s tímto tématem, natáčený v Řecku, Turecku, Bělorusku, Makedonii, Itálii, Rakousku… a právě do Běloruska nám dal kardinál Duka na cestu zvací dopis pro tamějšího arcibiskupa a díky tomu všemu jsme se seznámili s řecko-katolickým biskupem L. Hučkem a ten nás seznámil s Opus Dei a jejím zástupcem u nás, a pak už byl jen krůček do Madridu. Takže nejen, že kardinál Duka hovoří skoro v každém našem hraném dokumentu, je i naším společníkem v těchto souvislostech a o historických souvislostech jsou i naše dokumenty. A na historické souvislosti je otec Dominik geniálním badatelem.

Jaký je váš vztah k Jihočeskému kraji?
To je moje dětství, babička Dědourková, po svatbě Marková se narodila v Kovářově, vyrůstala ve Lhotě Pechové a do Milevska jezdili nakupovat, tedy do Milíska, jak se říkávalo, a na úřady do Písku. Vzala si dědu z jihozápadních Čech – Václava Marka z Čepic u Rábí a moje maminka se narodila v Sušici. To jsou všechno místa, kam jsem s rodiči celé dětství jezdíval. Také třeba k rybníku Páleňáku u Blatné a tady jsem si vždycky na narozeniny mohl vybrat na náměstí v hračkárně tři hračky a považte to dilema – míč, Člověče, nezlob se, náklaďák, stavebnici, loutkové divadlo…. Ale nejraději jsem měl knihy a obrázky, pohlednice krajin, oken a obrazů do jiného světa, takže když jsem v zimě toužil po jaru, stačilo se zasnít nad pohlednicí s jihočeským rybníkem. Ostatně nejdůležitější jídlo mého života, doslova mystické a rituální je pro mne smažený vánoční jihočeský kapr s bramborovým salátem. Nejdobřejší jen jednou za rok na Štědrý den, to je chutí a emocí…

Natáčel jste někdy v jižních Čechách? Nebo se k tomu chystáte?
Máme s Janou za sebou společných zhruba 400 většinou autorských dokumentů, filmů, filmových portrétů, magazínů atd. a já k tomu ještě asi 200 navrch (než jsem se s Janou v roce 2000 seznámil). A v jižních Čechách jsme natáčeli mnohokrát, mimochodem můj táta byl přijat do bechyňské keramické školy a Jany máma vyrůstala nedaleko v Ratajích. Ale speciální město, které mi celoživotně učarovalo, byl Tábor – tady jsem dokonce léta sháněl letní byt, ale neměl jsem nikdy dost peněz… A co nejdůležitějšího jsme natáčeli v jižních Čechách? Dokumentární film s hranými pasážemi Nejznámější Čech na světě - Jan Nepomucký (světec s pěti hvězdami). Na základě tohoto filmu byla zrestaurována socha Jana Nepomuckého v italských Benátkách a posvěcená kardinálem Miloslavem Vlkem a byly obnoveny svatojánské vodní slavnosti v Praze – Navalis. A Jany idea přenést vodní slavnosti z Benátska, z rodného kraje své babičky, do Prahy byla i původní idea filmu Alenka v zemi zázraků. Pro filmovou Alenku i pro její autorku Janu Kristinu Studničkovou je v tom filmu svatý Jan na mostě (a patron věrnosti a mlčení) kamarád. A že těch mostů a můstků a na nich těch našich milých svatých Janů v našem rodném Jihočeském kraji je…