Kliknutím zvětšíteI vážná hudba má své 'hvězdy'. V baroku to byli kastráti, miláčkové vzmáhající se opery, v romantismu sólističtí exhibicionisté lisztovského přístřihu. Dnes je to například houslista Pavel Šporcl. Jeho úspěch se odráží i na frekvenci vydávaných desek. Poslední dvě z tohoto roku jsou stejné a rozdílné zároveň. Společným jmenovatelem živé nahrávky Sporcelain – Live on Air s popovou kapelou a My Violin Legends s výběrem děl významných českých houslistů je posluchačská a komerční vstřícnost. Rozdílem je nejenom stylové a žánrové východisko, ale především míra vkusu. Druhá deska v tomto směru podstatně vede.
Nahrávka Sporcelain Live on Air představuje koncertní provedení studiového projektu Sporcelain v netradičním prostoru haly letiště Václava Havla ze 4. prosince 2012. Houslista pro tyto účely sestavil kapelu ze špičkových muzikantů. Ani dobrá interpretační úroveň však nedokázala zakrýt koncepční a kompoziční slabiny.
Šporcl je výborný houslista, navíc sympatický člověk. Marketing, který jej ale zvláště
u popových projektů obklopuje, musí bystřejší pozorovatele štvát. To jsou samé originální crossovery, nové pohledy na moderní housle v 21. století… Když se na přiloženém DVD (repertoárově téměř identickém s CD) houslista označuje za skladatele, je to nadsazené. Jeho prvotiny à la Vanessa-Mae by mohly dobře fungovat jako znělky v televizních pořadech, jako autonomní kompozice selhávají. A to i v případě, hodnotíme-li v příslušné žánrové kategorii, tedy lehčích relaxačních instrumentálek.
V tomto směru by ale určitě uspěla trochu funková, trochu jazzrocková skladba Ondřeje Brouska Ambient Cow. Brouskovy skladby vůbec zvyšují úroveň desky. Tomu, že jedna z nich, John Thomas, získala titul OSA za nejhranější koncertní provedení v oblasti klasické hudby roku 2012, jak se dočteme v bookletu, se nelze vůbec divit. Silná melodie je téměř návyková. Dobře se na desce uvedla dvěma písněmi Tereza Černochová, s ní si houslista zazpíval také duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd.
Koncepce 'houslových legend' je pravým opakem stylově nesourodého, místy kýčovitého a neautentického Sporcelainu. Za doprovodu klavíristy Petra Jiříkovského Šporcl na desce představuje skladby nejvýznamnějších českých houslových virtuozů z období mezi Paganinim a Oistrachem. Ferdinand Laub, Otakar Ševčík nebo Jan Kubelík byli primárně mistry houslové hry, nikoliv skladateli. A proto vedle Šporclovy interpretace vzbuzuje pozornost i rovina kompoziční. Do jaké míry budou skladby 'postiženy' technikou? Do jaké míry budou mít pouze virtuózní či koncertně etudový charakter, jaký lze u autorů tohoto typu předpokládat a s jakým se setkáváme i u Šporclových věcí na Sporcelainu? Budou i 'hudebně' vydatné? Jde interpretační a kompoziční talent ruku v ruce?
Bylo-li řečeno, že i tato deska může oslovit širší publikum, je to dáno tím, že obsahuje především krátké, v průměru čtyřminutové skladbičky, a to lehčích vážno hudebních žánrů typu serenád, romancí či různých stylizovaných tanců. Jejich technické nástrahy zvládá Šporcl s naprostou samozřejmostí, takže se posluchač může kochat nejenom vlastními melodiemi, ale i virtuózním skotačením v obtížných výškách či rychlých rozkladových sledech a pasážích. Výborné jsou například variace na píseň prvního amerického hitmakera Stephena Fostera Old Folks at Home od Jaroslava Kociána. Šporclovým houslím nabízí kontrastní variační forma tolik výrazových poloh, s jakými se nesetkáme na celém Sporcelainu. Pěkná je melodická Barcarola Františka Ondříčka nebo Serenáda Františka Drdly.
Deska má i přes technický základ lehký salónní charakter a snadno se poslouchá. Jako celek může přinést nejenom hudební potěchu, ale i hudebně historické a muzikologické poučení.
JAN BLÜML
Autor je muzikolog
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
