Stejnojmenná hra s podtitulem Requiem za zbourané vesnice se zabývá nedávnou jihočeskou minulostí. Kvůli výstavbě Temelína zanikaly na jihu Čech vesnice a mnoho jejich obyvatel přišlo o své domovy. „Zajímaly mě především osudy lidí, ne tak úplně ta gigantická stavba,“ vysvětluje Jiří Hájíček a dodává: „Rybí krev je také románem o rozpadu jedné rodiny, nejen vesnice.“ Čtenáři děj knihy sledují očima ženy. „Mají větší cit pro tyhle záležitosti,“ myslí si spisovatel.

INSPIRACE V TERÉNU

Hrdinkou příběhu je mladá žena Hana, kterou ztvárnila Kamila Janovičová. Přiznává, že je to nejnáročnější role, s níž se dosud setkala. „Práce na ní mě úplně pohltila,“ říká herečka. Hlavní postava je jí blízká především touhou bojovat s bezprávím.

Rybí krev Drama Rybí krev má světovou premiéru ve čtvrtek 18. dubna v 19 h v JD. Divadelní adaptaci podle stejnojmenné knihy Jiřího Hájíčka připravila Marie Špalová.

Stejně jako v románu i v divadle zůstane zachováno více časových rovin. Hana je ve středním věku, ve vzpomínkách jí je od 17 do 25 let. „Slyšela jsem teorii, že nám všem je neustále dvacet. Jediné, co se dál nabaluje, jsou zkušenosti, které formují náš přístup a nadhled,“ myslí si herečka, která takto přistupuje ke starší Haně. „Přepínání“ v čase pro ni není prý tak složité. „Hlavní je neustále se orientovat,“ vysvětluje Kamila Janovičová.

Inscenační tým druhý den zkoušení vyjel na výlet po zaniklých vsích. „Bylo to pro mě velmi důležité, dokonce jsme tam během zkoušení vyrazily s kolegyní podruhé a procházely se po těch místech a debatovaly, kde se co mohlo stát,“ vzpomíná Kamila Janovičová na přípravy a dodává: „Je mi smutno do teď.“

CHAOTICKÉ VZPOMÍNKY

Adaptace vychází podle režisérky Natálie Deákové, která působí hlavně v divadle J. K. Tyla v Plzni, z vnitřního světa hlavní postavy, skrz její vzpomínky divák dění vnímá. Odpovídat tomu budou podle ní také kulisy. „Bude to svět útržků. Chaos, který se třídí,“ nastiňuje režisérka. Temelín však na jevišti neuvidíme. „Ducha knihy se ale snažíme zachovat,“ slibuje režisérka.

Jiří Hájíček se na psaní scénáře nepodílel, pouze loni v létě četl hotovou polovinu scénáře. Nechal tvůrcům volnou ruku. „Jsem zvědavý, jak si divadlo poradí s množstvím postav i vedlejších příběhů, s dvěma časovými rovinami a na jakou dějovou linku se více zaměří, zda na tu osobní, rodinnou nebo spíš tu, která sleduje osudy vesnic ve vztahu k postupující stavbě elektrárny,“ uvažuje spisovatel. Po zfilmování románu Zloději zelených koní to pro něj bude druhá adaptace. S divadlem však půjde o novou zkušenost. „Jako jihočeský patriot jsem rád, že si dramatizaci vybralo Jihočeské divadlo,“ chválí si autor předlohy.