Nejvýznamnějším dokladem druhé přemyslovské fáze Hradiště je hrad, zachovaný dnes jen v nepatrných zbytcích středověké výstavby. Architektonický rozbor a zejména archeologický výzkum umožnily jeho původní rekonstrukci a usnadnily pokus o jeho zařazení do vývoje hradních architektur.

Za hradbou

Hrad sestával ze tří základních článků, obvyklých v naší a vůbec středověké hradní architektuře: z vlastního paláce, hradby a věží. Raně gotický hrad byl vlastně hradem ve městě, ale díky příznivé geomorfologické situaci nebyl v přímém kontaktu s jeho parcelací. V podstatě pětiboký areál hradu, vysunutý do jihozápadního výběžku táborské ostrožny, byl opevněn jednak přirozenou polohou, jednak vnějšími příkopy, z nichž jihozápadní bylo možno dobře rekonstruovat. Průběh vnějšího příkopu se předpokládá i na jižní, jihovýchodní a východní straně. Tudy probíhala i vnější hradební zeď, na severovýchodě a jihu doposud částečně dochovaná a oddělující hrad od hospodářského dvora.

Plocha hradního areálu byla ohraničena dva metry mocnou hradbou vybudovanou z kamenů na maltu. V rozích byly postaveny čtyři věže, z nichž dvě měly okrouhlý půdorys a dvě půdorys čtyřboký. Nejmohutnější válcová věž, zvaná později Kotnov – podle bájného Kotena, který byl podle Hájka z Libočan považován za zakladatele hradu, ovládala západní nároží a zůstala dodnes, byť v pozměněné podobě, uchována.

Obrana hradu

Raně gotického stáří je však pouze spodní část v rozsahu tří pater. Druhá válcová věž, z níž se dochovaly pouze základy, stála na protilehlé straně jižní fronty hradu.

Její situování mimo nároží dispozice nejspíše souvisí se skutečností, že v nároží stával zaniklý palác, který byl spolu s dalšími obytnými a hospodářsko provozními budovami postaven podél obvodové hradby.

V severozápadním nároží, nejspíše vedle brány, se vypínala částečně dochovaná čtverhranná věž.

Všechny tři zmíněné věže z obrysu hradu nevystupovaly. O necelou sílu zdiva byla vysunuta pouze zaniklá, snad obytná čtverhranná věž východní. Uvnitř areálu se nacházela hluboká studna a štětované nádvoří.

Na východní straně byl vykopán sedm metrů hluboký a 16 metrů široký příkop, který odděloval hrad od města.

Podle jmenovaných základních znaků výstavby s typickými četnými věžemi lze soudit, že raně gotický hrad náleží do kontextu kastelů, a to nejspíše francouzských. Jde však o dispozici hybridní, která přejímá pouze funkčně nepochopený nepřehlédnutelný formální znak, totiž větší počet věží, které prakticky vůbec nedisponují flankovací schopností (flankování – boční střelba, ostřelování paty opevnění z vystupujících opevňovacích prvků, například flankovacích věží nebo bašt – flankování pokrývá tzv. mrtvý prostor, to je takový, který obránci hradby nemohli z ochozu zasáhnout, pokud by se neměli vyklonit. Flankování představuje výrazné zlepšení obranyschopnosti objektu a základní princip aktivní obrany).

Stoletá pauza

Při vzniku hradu tady zřejmě hrálo velmi důležitou roli nepochopené napodobení francouzského kaslelu. Tato skutečnost i spolu s užitím dvou čtverhranných věží staví hrad Hradiště na nejasnou hranici mezi vlastní použití a vyznění tohoto typu.

Jméno Hradiště od jeho předpokládaného zániku v letech 1276 -78 mizí z dějin a objevuje se znovu až po téměř sto letech v roce 1370, kdy Oldřich a Sezema z Ústí přijímají od synů svého zemřelého bratra Jana polovinu rodového majetku, v němž byl zahrnut i hrad. Tato skutečnost však neznamená, že by starý hrad byl znovu vybudován a osídlen až v druhé polovině 14. století. Zdá se naopak, vzhledem k rodu majitelů, že Hradiště jako sídlo bylo pány z Ústí drženo trvale, velmi pravděpodobně od ukončení sporu s králem. O jeho dalším osídlení je známo pouze to, že v podhradí se snad nacházel kostel sv. Filipa a Jakuba, který je poprvé uvedený v písemných pramenech jako kaple „propecastrum Hradyst sita“ k roku 1388. Nejen písemné zprávy, ale i archeologické prameny potvrzují, že zbývající plochy přemyslovského města nebyly celých sto padesát let až do založení táborské husitské obce v roce 1420 osídleny.

Nová brána

V husitském období byl na počátku 15. století hrad opraven a kromě vnějšího opevňovacího pásu, posíleného o parkánovou zeď, byl na východní straně opatřen pátou věží s branou, která umožňovala jediný přístup ve směru od města. Hrad zanikl v 16. století a na jeho místě byl v následujících staletích provozován pivovar. Hrad je národní kulturní památkou.

(Zdroje: Zdroje: - Hejna, Antonín: Tábor. 1970.
- Durdík, Tomáš: Encyklopedie českých hradů. 1995.
- Město Tábor – Krajíc, Rudolf: Vítejte na Táborsku. 2006).

Miloš Roháček