Následuje šedesát čtyři stran textu o současném nevkusu, jenž agresivně ničí dobrou kulturu. Propagátor jazzu Karel Kobližka si všímá i jeho zhoubného prorůstání všemi složkami společnosti. Knížka obsahuje manifesty o podstatě a projevech nevkusu, povídku a parafrázi Babičky Boženy Němcové. Pro táborskou Jazz Gallery Charley ji vydalo nakladatelství OSSIS.

Jak dlouho jste knížku psal?
Tak pozor. Jsme kamarádi a dávno si tykáme. Nebudeme si najednou vykat kvůli rozhovoru pro noviny. OK? Nejsme prdelisti. Jinak – knížka byla hotová asi za dva měsíce. Šlo to rychle díky podnětům zvenčí. Ale pak ležela rok v šuplíku. Sháněl jsem peníze na její vydání.

Proč jsi současný nevkus nazval prdelismem?
Jeho stoupenci mě k tomu přímo navedli. V listopadu 2009 vyšla v táborských novinách pozvánka na událost, kterou její protagonisté nazvali Hudební prdelení na Hvížďalce aneb není prdel jako prdel. Noviny to zařadily do kulturních tipů! Další týden čtu v jiných místních novinách v rubrice „Kde se hraje“ pozvánku na vystoupení skupin Tetovaný prdele + Motorová prdel. Takže hudba a kultura vůbec už je dneska jen prdel. To nešlo nechat bez odezvy.

Tvoje tažení proti prdelismu má ale přesah i mimo hudbu. Je to opravdu tak špatné?
Ještě horší. Dnes už se nedá žít podle vzoru Můžeš a Nemusíš. Žije se podle příkazů Musíš a Nesmíš. Nesmíš svobodně kouřit, nesmíš svobodně pít, nesmíš se svobodně rozhodovat, dnes nesmíš skoro nic. Jednou nám zakážou i souložit, s kým chceme. K uskutečnění soulože budeš potřebovat povolení od několika úřadů. Tuhle obavu jsem vyjádřil v povídce Prd. Nejde v ní o souložení; hlavní hrdina se jen potřebuje uprdnout. A jelikož svobodně prdět je zakázané, musí projít strašnou byrokracií a žádat úřady o povolení k jednorázovému uprdnutí. Nakonec mu nezbyde než uprdnout se ilegálně, aby neprasknul jako spousta jeho poctivých spoluobčanů, a následně zmizet, aby se vyhnul vězení.

Není to přitažené za vlasy?
Není. V republice Malawi už se zákaz prdění na veřejnosti uskutečňuje.

Dá se nějak zařídit, aby prdelisti zmizeli z povrchu zemského?
To vůbec nejde. Byli tu odnepaměti. Jde jen o to, nakolik jim dovolíme, aby nám ničili život. Vygumovat by je mohla jen pořádná neutronová bomba. Ale při tom by zařvali i neprdelisti. Snad jen spravedlivý bůh by to mohl zařídit. Ale kde je?

Ty ateista se odvoláváš na boha?
Neodvolávám. To bylo jen přirovnání. Já nikomu neberu jeho víru. Dokážu respektovat jiné názory. Nikdy by mě nenapadlo jít do kostela a hlásat tam proti víře, nebo dokonce kostel ničit. Je to svatostánek, stejně jako kulturní zařízení. Není v tom žádný rozdíl. Naše Kulturní, osvětové a vzdělávací centrum galerie Charley je nezávislá, nezisková a nedotovaná organizace, která má s Táborem společné pouze to, že leží na jeho katastrálním území. Majitelkou domu je naštěstí Australanka. Prdelismus u nás nemá co pohledávat.

Prý na galerii její odpůrci i útočí. Je to pravda?
Je. Zpočátku bouchali z druhé strany do oken a házeli dovnitř šutry a rezavá železa. Pak byl rok a půl pokoj a teď zaútočili nanovo. V noci 11. listopadu se pokusili vypáčit dřevěná vrata chránící přístupové dveře. Jenomže vrata jsou z australského dřeva, a útočníci byli česká dřeva. Takže neprošli. Urvali aspoň plastovou informační tabuli a odnesli si ji. Měli na to patřičné nářadí. Šli cíleně. Je to naprosto stejný přečin, jako kdybych se šel cíleně vyčůrat na dveře kostela. A zdůrazňuju – nebyli to Cikáni.

A jak tvou knížku přijímají táborští čtenáři?
Kteří? Jasně že pár lidí knížku má. Těm se moc líbí. Oslovil jsem jednu pracovnici táborské knihovny, jestli knížku nechtějí. Odezva žádná. Zato se ozvaly vědecké knihovny z jiných měst. Teorie prdelismu se už dostala do USA, Kanady, Velké Británie, Rakouska, Německa a Nizozemí. Ohlasy mi chodí kladné. Chystá se její zahraniční vydání v němčině, které vyjde v Rakousku. Německou verzi si dělám sám. Ale tu už nebudu platit já. V Táboře nezájem. Kulturní ráz města určuje odbor kultury a cestovního ruchu, který jednou za rok organizuje festival s názvem Táborská setkání. Je to v podstatě rej husitů, nic víc. A chlast. Klasická ukázka pokleslé kultury. Nedávno jsem dokonce obdržel pozvánku na vystoupení jedné místní kapely, která prý hraje rock, kripl-jazz a latino stylo!

Počítám, že kripl-jazz v galerii Charley neuslyším…
Co to proboha je? Křesťané říkají, neber jméno boží do pusy nadarmo. Totéž platí pro neber jméno jazz do pusy nadarmo. Svatokrádež rovná se jazzokrádež. Křesťanskou víru vyznává na světě asi jedna sedmina zemské populace. Lidí, kteří vyznávají jazz a umění, je na světě prokazatelně o mnoho víc. To jsou fakta.

Chystáš další knihu?
Jistě. Bude se jmenovat Kunďadlo nadél. Popíšu v ní na konkrétních příkladech různé projevy prdelismu, na které Kunďadlo nadél, ta pomyslná citlivá bytůstka plynoucí prostorem, tiše, bolestivě, avšak výstražně reaguje: „Kuňk!“

Josef Musil