Profil malíře
František Roman Dragoun se narodil 21. října 1916 v Písku. Absolvoval pražskou AVU, u Josefa Loukoty, Maxe Švabinského a Vratislava Nechleby. Jako klasicky orientovaný malíř maloval krajiny, zátiší, veduty a fantazie. Zhotovil i mnoho portrétů – ať už rodinných, či osobností (kardinálové Vlk, Beran, J. Wagner aj.).
Bohatá je jeho literární činnost. Známé jsou jeho překlady monografií umělců z němčiny, ilustrace knih, příspěvky do kulturní revue Otavín a zejména vlastní básnické a filosofické dílo. Několik jeho básní zhudebnil jeho syn Roman (Zdroj, Kronikář aj.). Za své dílo obdržel Mezinárodní cenu Masarykovy univerzity, cenu Univerzity veterinární v Brně či Řád svatého Lazara Jeruzalémského. 
Zemřel 2. července 2005.

Jen portrétů, které visí po celém světě, namaloval asi šest tisíc. Říká se, že byl poslední romantik. Dosud neznámé a nevystavené oleje, kresby a pastely malíře Františka Romana Dragouna představuje Husitské muzeum v Táboře. Výstava, která potrvá do 7. března, se koná v gotickém sále staré radnice. Zahájil ji textař, básník a hudebník Milan Princ a malířův syn Roman Dragoun, známý z kapel Stromboli či Futurum.

Expozice zaplnila v gotickém sále dvě místnosti. Jak popsal Josef Makoč, šéf oddělení programů a expozic muzea, je zde na 50 děl – olejů, kreseb, akvarelů a pastelů, z toho 
20 velkoformátových olejů, dále kresby a pastely ve dvaceti klipových rámech. „Velká většina z nich nebyla ještě nikdy vystavována a pochází 
z rodinné sbírky," řekla kurátorka Lenka Zajícová s tím, že jde o průřez rozsáhlým dílem za 70 let.

Jaké práce to jsou? Odráží vlastenectví a víru, spojenou 
s velkou láskou k rodnému kraji, lidem a přírodě. Písecký rodák, malíř, básník, filosof 
a učitel František Roman Dragoun, od jehož smrti uplyne v červenci deset let, zaujme zejména klasickým pojetím malby: portrétů, autoportrétů, krajin, zátiší a fantazií.

Kresby za 15 minut

„Jeho tvorbu ovlivnili profesoři z AVU, u kterých studoval. Ve výtvarném projevu dosáhl mistrovské dokonalosti zejména u portrétu," doplnila kurátorka.
Roman Dragoun, který otcův odkaz nese dál a který zhudebnil jeho básně, souhlasí. Sám má doma od táty krásný autoportrét, sebe jako malého kluka, pak Madonu s Ježíškem, koně, bratra a portrét rodičů v životní velikosti.

„Táta udělal několik tisíc portrétů. Byl šikovný, protože pořád cvičil. Zatímco jiní chlastali a chodili na ryby, on dělal od rána do večera. Díky tomu měl takovou rutinu, že úžasnou kresbu udělal za čtvrthodiny a portéty třeba na dvě posezení. S lidmi se vždy bavil, a i uzavřený člověk, který seděl portrétem, se mu otevřel. Dětem vyprávěl při malování pohádky, psal básně, ale také myšlenky a jsou úžasné. Díky tomu, že byl věřící, je v nich hodně bůh, dokonalost a podobné věci," řekl Roman Dragoun.

David Peltán, Václav Koblenc

Jelikož byl jeho otec katolík, dostal se do konfliktu s komunistickým režimem a ten ho vyloučil z tehdejšího Svazu československých výtvarných umělců. Během pobytu 
v Praze portrétoval kulturní osobnosti, například Eduarda Hakena, Františka Kubelíka, Karla Kalaše, kardinála Miloslava Vlka. V Brně mu sedělo modelem 27 rektorů Vysoké školy veterinární a podobně. Definitivně se pak vrátil do rodného Písku, kde se mohl opřít o řadu rodinných přátel a známých.

Zážitky ve skicáři

Následně František Roman Dragoun cestoval po Československu a v 70. letech mu režim povolil několik zahraničních cest přes bratislavskou pobočku Artcentra. Studoval malby světových mistrů a setkával se s přáteli v emigraci, které portrétoval, včetně české aristokracie (zejména rodina Czerninů). Zážitky z cest zaznamenával do skicářů a do rozsáhlé korespondence, která je plná črt i popisů různých dojmů 
a emocí. Tvořil s neobvyklou intenzitou a chutí, která mu byla vlastní až do posledních dnů. Držel se hesla „Ani den bez kresby", denně maloval 
a psal básně. Za svůj život František Roman Dragoun vytvořil 6000 portrétů, nakreslil 50 000 kreseb a skic. „Maloval pořád, aby měl cvik. Ve vlaku, v restauraci, hodně na koncertech, to udělal třeba pět kreseb interpreta, jednu mu dal podepsanou 
a lidé z nich měli velkou radost," vzpomíná jeho syn.

Žije i v písních

Lidé reagovali pozitivně. Malíř si s nimi vždy popovídal, někdy chtěli kresbu koupit, někomu ji dal. „Někteří lidé je mají zarámované a pověšené. V Písku ho všichni znali. Nosil klobouk, a když šel po městě, měl ho stále ve vzduchu, pořád někoho zdravil. Znali ho všichni od dětí přes studenty. Žil jsem v tom odmalička, měli jsme obrazy všude, kde to šlo. Jezdili jsme taky 
s tátou k tetě na Břevnov, tak jsem poznal starou Prahu, chodil jsem do galerií a muzeí," popsal Roman Dragoun.

Nezůstává ale jen u vzpomínek. Je zpěvák, pianista 
a skladatel známý ze skupin Futurum, Progres 2 či T4 a díky písním žije jeho otec dál. František Roman Dragoun totiž napsal mnoho básní, jeho syn zhudebnil Zdroj, který má v repertoáru i rocková Supergroup, či Kronikáře.

Kromě malování ilustroval jeho otec knihy a básnické sbírky, a protože několik let strávil v Rakousku, překládal rovněž monografie umělců 
a knihy z němčiny.
A ještě jeden rozměr: František R. Dragoun byl rádcem 
mnoha malířů a umělců. Měl spoustu žáků, chodil k němu Radek Pilař nebo architekt Josef Pleskot. Z těch, kteří byli 
a jsou spjati s Pískem, k němu měli blízko Josef Brukner, Roman Kubička, Jiří Řeřicha, Irena Mašíková či Dalibor Říhánek.

Verše, které František Roman Dragoun psal, zazní i na dnešní vernisáží. Recitovat je budou Milan Princ a Václav Kinský, zahraje Roman Dragoun. Vernisáž zahájí malíř Roman Kubička, jeden z Dragounových žáků. Prodávat se bude také monografie František Roman Dragoun – Poslední romantik aneb Život a dílo umělce. Toho, který – slovy svého syna – rozdával radost celý život.