Ponižování, manipulace. Na šéfku kultury sepsali stížnost, pět lidí pak odešlo

Byla to na maloměstské poměry velká revolta. Sedm zaměstnanců z devíti podepsalo stížnost na ředitelku Městského střediska kultury a sportu (MěXus) Romanu Krůčkovou, po půl roce tam pět 
z nich již nepracuje. Vedení města za šéfkou MěXus stojí, chválí ji za rozvoj kultury.

Nejvíc se spor vyhrotil mezi ředitelkou a produkční Veronikou Drdákovou. Ta nadřízenou kritizovala za postupy při vedení lidí: stres, zastrašování, ponižování. „A jiné nevhodné praktiky. Hrozila mi vyhazovem za to, že jsem šla na oběd 
s bývalým ředitelem, řekla, že je to ztráta důvěry, na okamžitou výpověď. Jedna kolegyně pořád brečela, další z ní začal koktat, já měla záškuby v oku. Paní ředitelka nemá vlastnosti pro vedení a motivování lidí. Nevěří jim, ať mají výsledky, nebo ne. Je náladová, až paranoidní,“ popisuje 38letá produkční, která dnes pracuje 
v táborském divadle.

Než zaměstnanci napsali stížnost radě města, řešili to 
s ředitelkou, ale situace se ještě víc vyhrotila. Tři radní, na něž se pak obrátili, byli podle Drdákové zděšeni. Rada se rozhodla pro smírčí cestu, ta 
dopadla tak, že produkční dostala výpověď a její pozici ředitelka zrušila. Po půl roce je pryč pět zaměstnanců: kromě Drdákové i pracovnice PR, zvukař, knihovnice a kinař.

MěXus vzniklo v roce 2004, dostává roční dotaci kolem pěti milionů korun. Romana Krůčková nastoupila jako ředitelka v srpnu 2011. Vzděláním je učitelka, ke kultuře má vztah mj. jako ochotnice, vede Divadélko Bublina. Za hlavní problém považuje, že se v MěXus zavedl elektronický systém docházky.

„Je to standard, u nás je nepravidelná pracovní doba 
a zjednodušila se práce ekonoma. Šlo mi o to, že když si někdo napíše, že bude v práci od deseti, nemůže přijít v jednu. Část zaměstnanců s tím měla problém, že na píchačky dělat nebudou. Ohledně pozice produkční jsem udělala organizační změnu, vedl mě k ní docházkový systém: když to jeden člověk zvládne, proč by tady byli tři,“ říká ředitelka.

Podle zaměstnanců nebyla ale elektronická docházka jádrem problému, nýbrž nástrojem odvety. Například bývalý zvukař a promítač Aleš Senko vnímal problémy a tlak, 
o nichž mluví propuštěná produkční, stejně.

„Myslím si, že paní ředitelka nevěděla, co by chtěla. Měli jsme nevybranou dovolenou, tak to byl problém, a když jsme ji začali vybírat, byl to zase problém. Práce nás bavila, klidně jsme dělali přesčasy, ale to vůbec nedošlo ocenění, naopak nám vyčítala, že si neumíme zorganizovat čas. Je to etický problém přístupu k zaměstancům,“ řekl Senko.

Zneužili volnost?

Vedení města je přesvědčeno, že s krizí v MěXus souvisel nový pracovní řád. Se zaměstnanci se sešli všichni radní, podle starosty Martina Doležala zkoumali, nakolik jsou jejich připomínky objektivní 
a nakolik účelové. Kroky ředitelky mu připadají naprosto normální, prioritou pro ně bylo zajistit chod MěXus.

„Snažili jsme se o tom jednat do hloubky. Překvapilo nás, že došlo k pnutí: ten tým něco dokázal, a že uvnitř jsou různé představy, je samozřejmé, je to kolektiv jako každý jiný. Zaměstnanci nám prezentovali, že docházkový systém je vůči nim diskriminační, začali jsme pociťovat, že si příliš zvykli na liberálnější přístup a že někteří mají tendenci to zneužívat. Ty připomínky byly osobní invektivy,“ řekl Martin Doležal.

Ředitelka MěXus Romana Krůčková žádné zastrašování ani ponižování nepřipouští. Stížnost zaměstnanců ji překvapila, protože vztahy s nimi měla prý výborné, vycházela jim vstříc ve střídavé péči 
o děti nebo ve studiích.

„Ze stížnosti jsem byla rozčarovaná. Elektronický systém tady měl být od samého začátku. Pořád jsem si říkala, že je lepší investovat do technického zázemí než do evidence příchodů a odchodů zaměstnanců, že je dobré pracovat na bázi důvěry,“ hodnotí s odstupem Romana Krůčková.

Okolnosti výpovědi vidí však Veronika Drdáková jako absurdní. V MěXus byla od roku 2004, práci měla ráda a nikdy předtím jí vedení nic nevytklo. „Ředitelka si myslela, že mou výpovědí získala silný zastrašující nástroj k manipulaci ostatních. Kolektiv byl super, ale její přístup nelidský, podmínky se podobaly spíše nápravnému zařízení než kulturnímu. Byli jsme velmi šokovaní,“ řekla Drdáková.

Vedení města ale Krůčkové věří. Oceňuje, že za jejího řízení zažívá kultura v Sezimově Ústí rozmach a nechtělo, aby personální změny způsobily konec rozvoje.

„Chorobně nedůvěřivá“

„S pýchou jsme slyšeli, že sem začali jezdit i lidé z ostatních měst. Paní ředitelka je náročná k sobě i k zaměstnancům. Někomu to přijde jako přílišná tvrdost, ale bez toho by se kultura nikam neposunula. Zatím máme pocit, že jsme se rozhodli správně: došlo k otřesu, ale naštěstí z návštěvníků to prakticky nikdo nezaznamenal,“ řekl starosta.

To, že stížnost skončila vyhazovem, považují zaměstnanci MěXus za smutné. Práci obětovali i soukromí. „Kdyby kolega nesepsal stížnost, možná bychom to všichni vzdali a odešli bez boje každý sám. Takhle jsme se ale semkli a ukázali, že si nemusíme nechat všechno líbit,“ říká bývalá pracovnice PR Kateřina Nimrichtrová, dnes vedoucí oddělení programů a expozic v Husitském muzeu.

Radní jim řekli, že si jejich práce váží. Aféra ale naleptala víru zaměstnanců ve spravedlnost. Za jeden z hlavních nedostatků ředitelky označují chorobnou nedůvěřivost. „Ta je možná nezbytným atributem v politickém boji, kterému věnuje značnou část času. 
V kultuře, kde je potřeba pracovat s tvůrčím týmem, je však tento způsob projevu překážkou,“ shrnula Veronika Drdáková.