Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Váňa v Táboře vystavuje utopenou sochu Jana Nepomuckého

Tábor – V galerii U Radnice začala výstava akademického sochaře Petra Váňi. Příběhy soch tu můžete zachytit do 11. července. Dnes vám je ale autor osobně převypráví, a to ve 14 hodin.

14.6.2014
SDÍLEJ:

Petr Váňa. Foto: Alena Šatrová

Kamenosochařství je způsob života. Vysekat sochu do bloku kamene trvá velice dlouho a sochař se nesmí splést.
To je potřeba přijmout. Potom je svět sochařství krásný.

Toto vyznání si Petr Váňa napsal na svoje webové stránky a když se ho zeptáte, jestli je sochařina dřina, nekývne. „Ne, je to hezký řemeslo a dělám ho rád." Ostatně o tom vypovídá i táborská výstava.

Akademický sochař svoje dílo umístil do táborské galerie, pro Tábor dokončil i torzo ženy, na kterém začal pracovat v Itálii a pro jeho instalaci si vybral restauraci Střelnice. Pro sochu sv. Panny Marie zas příznačně  děkanský kostel.

Petr Váňa obnovuje sakrální stavby, věnuje se volné tvorbě, restaurování uměleckých památek, vytvořil několik kopií barokních soch, například sousoší Vzkříšení Krista v pražské Loretě nebo čtyř soch evangelistů na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Svá díla vystavuje na individuálních a kolektivních výstavách, zastoupení má v Berlíně, Hannoveru, Římě, Vitirchianu a na mnoha místech České republiky. Upozornil na sebe sochou Setkání svatého Jana Nepomuckého s andělem, která stojí mimo zraky diváků: na dně Slapské přehrady, 40 metrů po hladinou. Bronzovou zmenšeninu přivezl i do Tábora.

Není vám líto, že tuhle sochu nikdo nevidí, protože je pod vodou?
Je mi to líto. Vlastní socha z pískovce má tři metry, je čtyřicet metrů pod vodou, takže tam já už ji nikdy neuvidím. Právě proto jsem si ji nechal odlít do bronzu. Původně  na začátku Svatojánských proudů stávala socha Jana Nepomuckého jako patrona všech vorařů. Před napuštěním přehrady ji přestěhovali pod hráz, ale pak chtěli, aby se vrátila na původní místo. Ani potápěči ji ale nenašli, proto jsem měl vytvořit jinou. Nejde o kopii původní klasické barokní sochy, já jsem ztvárnil svoji vlastní vizi tématu svatého Jana Nepomuckého, sochu jsem pojmenoval Setkání svatého Jana Nepomuckého s andělem a je to ta vteřina, kdy se pod vodou setkává s tváří anděla. Původní barokní sochu nahradila v 19. století její kopie, přičemž originál se nezachoval.

Torzo ženy, které je umístěné v restauraci, jste začal v Itálii. Proč zrovna tam?
Protože do Itálie jezdím poměrně často, neboť tam mají překrásný bílý carrarský mramor, ze kterého pracuju. V Itálii vznikla i socha, kterou jsme dali do kostela, torzo je zatím poslední, na které jsem v Itálii pracoval.

Sochy jste v Táboře instaloval na tři neobvyklá místa, tvoří spolu nějakou kompozici? Spojuje tyto sochy společný příběh?
Snažil jsem se vystavit nejen sochy, ale i jejich příběh, jak vznikaly. Přidal jsem filmy i fotky. Nechtěl jsem, aby sochy byly představené jen jako dokončená díla, ale snažil jsem se zachytit i jejich příběhy vzniku. Ale spolu nesouvisí. 

Kde ty příběhy začínají?
Bydlím v Karlíku, což je malá vesnička u Dobřichovic v údolí Berounky. Tam je zajímavé, že na jedné straně řeky je vápenec a mramor a na druhé velmi tvrdý kámen křemenec. Právě na této straně řeky jsem se narodil, ale potom jsme se přestěhovali na stranu mramoru a tady mám i ateliér.

Který břeh, neboli materiál je vám bližší?
Vyrostl jsem na křemičitém tvrdém kameni, ze kterého se sochy v podstatě nedají dělat, pouze dlažba. A pak jsem se přestěhoval do míst, kde se těží velmi krásný slivenecký mramor, založil jsem tu sochařské sympozium a tady také vyrůstají moje sochy. Nebylo to tak, že bych se stěhoval kvůli tomu, že na protější straně je lepší kámen, ale že tam byl větší klid a nikoho tak prací nerušil. 

Do Tábora jste převezl spousty velkých soch. To musí být složitý transport.
U velkých kamenných soch je to opravdu složitý, jedna váží i tři sta kilo, proto musíme používat kladkostroj. Ale mám přátele kameníky, kteří se mnou na sochách pracují a jezdí se mnou i do italských lomů, kde udělám model a potom ho převezeme do Čech a tady ji vysekám načisto. Když přijde výstava, společně s kameníky sochy převezeme.

Souhlasíte, že je sochařina pěkná dřina?
Ne, je to hezký řemeslo. Samozřejmě fyzicky náročné, ale dělám ho rád.

Autor: Alena Šatrová

14.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Zbraně z Prachaticka zajištěné Národní centrálou proti organizovanému zločinu z Českých Budějovic.
8

Muži z Prachaticka předělávali zbraně na střelbu dávkou a vyráběli k nim tlumiče

Ilustrační foto

Již nejsou mezi námi

OBRAZEM: Fotbalisté z Klíčku si odnesli putovní pohár

Tábor - Po nezvykle dlouhé přestávce se sešli ve středu 11. října v tělocvičně Střední školy obchodu, služeb a řemesel domácí FK Rohlík a hosté FC Klíček Záluží, aby soupeřily v sálové kopané o putovní pohár.

Okresní hokej nabírá na obrátkách, suverénní jsou už jen tři týmy

Táborsko – Deset účastníků okresní hokejové soutěže má Táborsku má za sebou kompletní dvě kola.

Policisté zadrželi dealera pervitinu

Tábor - Táborští kriminalisté, kteří se specializují na potírání drogové trestné činnosti, vypátrali a zadrželi dalšího dealera pervitinu.

AKTUALIZOVÁNO

Superdebata Deníku: nikdo nechce vládu ANO. Ať už bez Babiše, nebo s ním

/SLEDOVALI JSME ON-LINE, GRAFIKA, VIDEO/ Pouhý den před sněmovními volbami se v redakci Deníku sešla desítka zástupců politických stran při předvolební superdebatě. Na přetřes přišla všeobecně probíraná témata - ať už elektronická evidence tržeb, přijetí eura či přijímání migrantů. Z odpovědí také vyplynulo, že favorit voleb ANO to bude mít v případě výhry s formováním vlády složité. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení