Emil Stanislav Kolařík odmala inklinoval k umění a maloval. Na střední škole docházel do ateliéru Jana Zrzavého. Byl jeho jediným žákem. V dospělosti se stal členem různých výtvarných skupin.

Jihočeský umělec Emil Stanislav Kolařík nejprve pracoval se dřevem, později sochal z kamene. Pracoval dokonce se žulou, nejtvrdším materiálem.

Věnoval se také malbě. Na plátno zachycoval půvab ženské nahoty. Na výstavě v boršovské knihovně s elánem vtipkoval: „Co by to bylo za chlapa, kdyby neobdivoval krásu ženského těla.“ Zde vystavoval se svou žačkou Zuzanou Kotisovou, s níž v posledních letech spolupracoval. „Jsem z toho vyděšená. Strávila jsem s ním poslední dva roky, chodila jsem k němu každé pondělí tvořit. Byl to úžasný člověk,“ uvedla umělkyně. Poslední výstavu měl v Galerii Na dvorku v Českých Budějovicích, kde už jednou vystavoval. Galeristka Marie Kubovcová vzpomíná: „Byli tady všichni přátelé a kamarádi, jako by se chtěl rozloučit. Měl chuť do života, sám zpíval. Byla to krásná vernisáž.“

Jeho syn Kamil Kolařík říká: „Všichni jeho přátele a kamarádi mají doma jeho dílo, skrz něj si ho mohou připomínat.“

Emil Stanislav Kolařík bydlel v obci Planá, kde téměř třicet let dával dohromady statek, na němž tvořil. Obec osamostatnil. Šestnáct let zde působil jako starosta a rozvíjel obec kulturním směrem.

Po sobě zanechal syna Kamila a dceru Kateřinu. „Byl skvělým otcem a mým vzorem," vzpomíná syn Kamil Kolařík.

Rodina zve všechny známé a přátele na poslední rozloučení s Emilem Stanislavem Kolaříkem, které se bude konat 4. října ve 14 hodin v obřadní síni krematoria Otýlie v Českých Budějovicích.