Soběslavský rodák, malíř Josef Kilián (1918-1999), vyšňořil tu stěny výstavní síně volným rýmem barev, které představují celoživotní vyznání cípu jeho domova. V obrazech můžeme spatřit jemný vliv Špálův a lehké dotýkání Fillou. Kilián ale vystoupil z kruhu sevření těmito jmény a razil vlastní cestu s odvahou spojovat růžovou, žlutou, modrou na obrazech tak ostře, jak ji může ze svých kanonů vypálit jen slunce. Zrcadlo rybníků odrážejících nebe, stromy a linky chalup, nenese žádnou pečeť chladné pýchy, ale je jako laskavá matčina náruč.

Malíř vléval studeně modrou barvu na plátno mohutně, ale s nevídaným smyslem pro vytváření příjemných pocitů. Místy protepluje vzduch, to když ukrápne červenou či růžovou stopu. Zvláštním způsobem hospodaří se zelenou, její pronikání do obrazů je cudné a šetrné. Výjimku tvoří počátky jeho krajinářské malby, než postupně vykrystalizoval k vlastní, osobité existenci.

Kiliánovo výtvarné dědictví je velmi cenné a kdyby se autor naplno věnoval tvorbě a vynechal službu odumřelému socialismu, mohl stát mnohem výš na stupnici uznání. Ovšem pro muže, který prošel trýzní nacistického koncentračního tábora (a přežil), bylo rozhodnutí vložit své síly budovaní nové společnosti odůvodnitelné. A možná i proto, že byl skutečným umělcem, dokázal v roli náměstka primátora Prahy uchránit město před více škaredými zásahy do jeho tváře.

Blatské muzeum v Soběslavi ve výročním roce Kiliánových narozenin po právu, široce a úspěšně připomíná jeho dílo. A návštěvníci výstavy budou očarováni uměním, které v nich prohloubí obdiv a lásku k jižnímu svahu naší země, kterému se zralý malíř celým srdcem odevzdal.

Pavel Šmidrkal